24. 2. 2018

Nerudova otázka



... aneb kam s nimi?

Už to tu dlouho nebylo, ale nakonec na to dojít prostě muselo. Zase (!) mi dochází místo v knihovně.

A nastává opět ta knižní megatetris. Protože jak to poskládat, abych to měla žánrově u sebe, autory u sebe a zároveň aby se to všechno vešlo na ty zatracený police ve vymezené zóně. Chce to strategické plánování!

Prostor operace: 
1x velká knihovna v předsíni, 1x menší knihovna v pokoji. 
Knihovnu s anglickými knihami nechám dýchat, protože ty se kupodivu vejdou. Tři velké knihovny od mamky dosud nebyly přestěhovány a nejspíš v dohledné době nebudou. Další stěhovaní mi totiž visí nad hlavou, jako Damoklův meč. 
Bitevní pole je tedy značně omezené. Tuhle bitvu by nevyhrál ani Napoleon!




Bod jedna - potřebuju novou knihovnu, protože když se to nevejde teď, nevejde se to i po jakémkoliv přeskládání.
Mezihra: výlet do IKEA? Ne. Daleko, líná, peníze... samá proti.

Bod dva - vytahovačka, šachovačka a cpačka zpět.
Mezihra: původní předpoklad byl správný, nevejde se to tam

Co teď? 
Dvojitý řady nesnesu. Zkusím přistoupit k řazení tvůrčím způsobem. Není ostatně důvod k tomu, aby všechny knihy stály svisle, jako vojáci. Nakonec některé knihy patří do více žánrů, tak by mohly najít domov i v jiné polici. Hlavně potřebuju místo na fantasy, scifi a YA.

Bod tři - šachovačka číslo dvě a pokus o tvůrčí přístup
Podařilo se získat několik prázdných míst (asi tak na tři knihy) na stojáka a několik budoucích naležaček. Sice se budou některé knihy hůře vytahovat, ale zase to vypadá celkem hezky, zajímavě, kreativně... hůůůha, mám současnou trendy knihovnu.
Někde jsem viděla i řazení hřbetem dozadu, to je sice trendy, ale zdá se mi to poněkud nepraktické, a abych byla upřímná, tak i hnusné. Takhle trendy teda zase nebudu a navíc by to neřešilo problém s místem. Mimochodem i to slovo "trendy" je hnusné, připomíná mi to trenky. Takže pardon :)

Bod čtyři - velká knihovna v předsíni
Zde sídlí hlavně scífka a fantasky pro neYA tvory a současné, společenské a historické romány. Sem tam nějaký opuštěný thriller a naučná kniha. Vyfotit se to nedá, je to tam moc úzký, takže jen ústně.  Přeskládání velké knihovny moc nedopadlo. Znáte pořekadlo „...jako sedláci u Chlumce"? Takže tak :D

Podařilo se ale objevit několik knih, které se tu nenápadně krčili v koutku a které už číst nebudu. Budou tedy hledat nový domov na DK. Mrkněte sem na moji bazarovou stránku. Třeba některé adoptujete :)
Vysídlením těchto knih do krabice se podařilo získat prostoru celkem dost, takže mise byla částečně úspěšná.


Tak a to je všechno. Jdu kroužit kolem knihoven a přemýšlet o dalších přesunech. stejně nic nevymyslím, ale co kdyby...




20. 2. 2018

Limes inferior


Autor: Janusz A. Zajdel
Překlad: Pavel Weigel, Jaroslav Olša
Nakladatel: Triton
Rok vydání: 2012
Počet stran: 272





Můj názor:

Číst tuto knihu jsem se rozhodla pouze na základě obálky. Líbila se mi dost na to, aby kniha předběhla ve čtecím pořadníku tolik jiných. Nakonec jsem dostala velmi zajímavý příběh, který se sice k obálce nejspíš vůbec nehodí, ale za přečtení stojí. Název je ovšem, vzhledem k příběhu, naprosto špičkový.

...

Vítejte ve světě, kde se lidé dělí do kast podle svojí inteligence. Uděláte test a systém si vás zařadí, výsledky nahraje do vašeho klíče a podle toho máte šanci na to, být zaměstnán a vydělat si více bodů na pohodlné živobytí. 
V tomto sociálně dokonalém světě dostává každý na svůj klíč (něco jako občanka a platební karta dohromady) určitý podíl na zisku a úspěchu společnosti v zelených bodech, sem tam se dostane i k červenému. Jen ti, kteří jsou ve vyšších třídách od dvojky nahoru, mají nárok být odměňováni ve žlutých bodech. 
Za zelené pořídíte základní věci, nic moc život, ale přežijete. Za červené už můžete pořídit něco lepšího, řekněme mírný nadstandard a za žluté vyloženě skvělé a luxusní záležitosti. Kdo nepracuje, dostane jen zelené a má nárok jen na to, aby přežil, ten kdo pracuje, může si dovolit luxus. 
Otroky dokonalé společnosti jsou ale všichni bez rozdílu. Bez klíče se totiž nehnete, nenakoupíte, nezaplatíte a jakmile to uděláte, kontrolní složky ví kde jste, co tam děláte... prostě všechno.

Zdá se to spravedlivé, jenže to by nebyli lidé, aby nepřišli na to, jak systém obejít, získat lepší inteligenční status - lepší třídu podvodem a žít si lépe. Pro takové lidi jsou tu lifteři - za úplatu pomohou oklamat systém a získat vyšší třídu. 
Jedním z nejlepších lifterů je hlavní hrdina Sneer. Ten nedělá jen tak něco. Dělá jen vyšší třídy - dvojky, jedničky a elitu, takzvané nuláky. 
On sám je nulák, ale pro zdárnost svojí živnosti má na klíči načtenou čtvrtou třídu (taky podvodem) – vyhne se tak práci a může v klidu provozovat svoji živnost, při které si přijde taky na dost žlutých. Vzhledem k jeho inteligenci mu ale vrtá hlavou, jak může společnost, která má být řízena těmi nejinteligentnějšími, prosperovat i s těmi blbci, které vyliftoval on a jiní lifteři nahoru, třeba až do elitní nulové třídy. 
Jak to může procházet? Proč to vůdčí nuláci nezarazí? 
Jistě, Sneer je inteligentní a dává si pozor, aby mu úřady nešláply za krk, jenže i štěstí jednoho dne dojde a spíš dílem proklaté smůly a náhody na sebe Sneer upoutá čísi pozornost…

U téhle knihy by se dala uplatnit běžecká poučka - nepřepalte start. Já ho přepálila, v důsledku čehož byl pro mě začátek knihy mírně zmatený. Pokud si na začátku dopřejete pomalé a pozorné čtení, objevíte v příběhu téma v pravdě orwelovské. A hlavně tak uniknete onomu zmatku, který mě ze začátku provázel a díky kterému jsem přemýšlela, že knihu odložím na později. Nakonec jsem to neudělala a jsem ráda.

Pan autor představuje cosi jako dokonale spravedlivou (dost totalitní) společnost. 
Všichni mají za nicnedělání stejně a ti co pracují, si zasluhují víc. Smůla je, pokud byste pracovat chtěli, ale nemáte na to dostatečně vysokou třídu – tedy inteligenci. Práce totiž není nazbyt. Velkou většinu činností vykonávají za lidstvo stroje, tím pádem průměrně inteligentní lidé nejsou už moc potřeba a ti méně inteligentní už vůbec ne. 
Na jednu stranu to vypadá lákavě, jen žít a užívat si práci strojů. Ale jen za zelené body, které se dají získat bez práce, to kdoví jaký terno život není. Ve skutečnosti představil pan autor svět spodiny ve městě jako dost neradostný a prakticky bez možnosti si vlastními silami pomoci a ovlivnit svůj život. Testy inteligence sice šly opakovat, ale bez lifterů nebyla v naprosté většině případů šance si polepšit ani o třídu, natož více.

Při čtení, jak jsem postupně pronikala pod povrch té sociálně dokonalé slupky, bylo patrné, že něco takového prostě nemůže a nebude nikdy fungovat. 
Když jsem poprvé narazila na profesi lifterů napadlo mě, že zde opravdu platí, že blbost nadnáší a jsou lidi, co si prostě vždycky najdou způsob, jak se dostat nahoru. Nepotřebují inteligenci. Stačí ctižádost. A ti inteligentní mnohdy moc ctižádostiví nejsou. Zato blbec, který se nespokojí s tím, co od společnosti dostává a chce víc než "chléb a hry", ten si vždycky nějak pomůže.

To ale nebyla jediná věc zajímavá na této knize. Zaujalo mě, jak pan autor popsal fungování svojí společnosti. 
Lidé žili jen v obrovských městech. Za hranice města se nejezdilo. Jednak to stálo tolik žlutých, že na to málo kdo měl a taky všechno, co lidi zajímalo, bylo ve městě. Byly tam obchody, restaurace, byty, zábava – všechno, aby si lidi mohli jen užívat života a zapomněli tak na skutečnost, že jsou pro společnost naprosto zbyteční a neužiteční. Mimo město byla jen roboty obhospodařovaná pole a další zemědělská a živočišná výroba. Tyto roboty vymýšleli a programy jim psali nuláci – nebo to tak alespoň mělo být…

O knize se nedá říci, že by byla oddechová. Naopak se jedná o náročnější čtení, při kterém je nutno dávat pozor alespoň ze začátku, aby se nepletli postavy a byl dobře pochopen děj a fungování společnosti. Pan autor ale píše dobře a kniha si mě připoutala a zaujala, jen co jsem jí k tomu dala šanci. 
Ze začátku to vypadalo, že se v příběhu nic tak zásadního nestane, ale k mému překvapení se poklidný Sneerův život dost zamotal a konec byl velmi nečekaný. Při tom se panu autorovi podařilo ani slůvkem nenaznačit předčasně, kam svůj příběh hodlá směrovat. Tolik mě zaujaly záležitosti lifterů, že mě ani ve snu nenapadlo, že bude „cosi shnilého ve státě Dánském“. Navíc je z textu jasně vidět, co si pan autor myslí o totalitní společnosti. 



Kniha není moc vhodná pro milovníky lehčího scifi a fantasy. 
Spíš je určená pro fajnšmekry žánru, kterým nevadí, že občas nebude úplně strhující. Že bude více rozvádět myšlenky postav a pro popis fungování světa bude zapotřebí značné množství stránek. Také je potřeba větší soustředění na pochopení celého příběhu. Není to tedy nic, co byste si vzali jen tak ke kafi nebo večer na usnutí. Pokud ale dáte knize šanci, dostane se vám zajímavého nápadu na fungování sociálně „dokonalé“ společnosti a nečekaného, i když trochu otevřeného konce a neskrývané kritiky totalitních režimů.


Pozn.
V matematice, zejména v matematické analýze, se pod limes superior a limes inferior dané posloupnosti rozumí její omezení seshora, respektive zespoda, „v nekonečnu“, tedy hodnota, přes, respektive pod, kterou se posloupnost dostane pouze v konečně mnoha případech, ale které se skutečně nekonečně jejích hodnot nekonečně blízko blíží, nebo jí dokonce nabývají. Jedná se o největší respektive nejmenší hromadný bod dané posloupnosti. Uvažují se nejčastěji v reálných číslech. (Zdroj: Wikipedie)

Anotace:

Totalitní společnost, v níž jsou lidé rozděleni do tříd a odměňováni podle své inteligence, funguje zdánlivě bez problémů. Všichni jsou si rovni, i když někteří jsou si rovnější. Každý má nárok na základní potřeby – potraviny, bydlení, zdravotní péči. Lahůdky a luxusní zboží jsou ale jen pro ty s vyšší třídou, kteří mají přístup k „tvrdší měně". Ta se dá ale naštěstí směnit a veksláci jsou všudypřítomní. A pak jsou tu lifteři. Máte-li dost peněz, dokážou nejrůznějšími nelegálními způsoby „vyliftovat" vaši třídu, a tak vám zvýšit úroveň a příjmy. Sneer je jedním z těchto „veksláků", který se na režim adaptoval. Přesto se začne zajímat, jak systém může fungovat, když se zdá, že společnost řídí pouze vyliftovaní hlupáci. Proniká do stále hlubších tajemství, včetně toho nejutajenějšího – kdo to vše řídí. Janusz A. Zajdel se stal počátkem osmdesátých let 20. století nejvýraznějším kritikem režimu v rámci science fiction a Limes inferior je jeho vrcholným dílem v tomto směru.

14. 2. 2018

Dívka na kusy


Lidi by o nás měli vědět. O dívkách, které si svou bolest zapisují do vlastního těla.


Autor: Kathleen Glasgow
Překlad: Kamil Šivák
Nakladatel: Omega
Rok vydání: 2018
Počet stran: 405



Můj názor:

Recenzní konkurz na tuhle knihu přišel zrovna v době, kdy jsem dočetla jinou na podobné téma a měla chuť na další. Pochopitelně jsem tedy neodolala a štěstí se na mě usmálo v podobě recenzního výtisku knihy, která slibovala skutečné Téma.

 ...

Na začátku knihy jsem se ocitla v hlavě sedmnáctileté dívky, o níž jsem nevěděla nic, dokonce jsem docela dlouho neznala ani její jméno - jen přezdívku, kterou jí daly ostatní dívky v léčebně, Tichá Sue. Ona totiž nemluvila, držela si od všech odstup a na pažích a nohou měla obvazy, pod kterými se skrývaly čerstvé rány, které si sama způsobila. Do ústavu přišla z nemocnice, kde se ocitla rovnou z ulice.
Postupně, jak vyprávěla svůj příběh, dozvídala jsem se víc a víc. Od začátku byl ale zřejmý její složitý psychický stav a potřeba ventilovat bolest duše nějak jinak. Jak Charlota sama říkala, fyzická bolest utiší tu uvnitř, tak ubližovala sama sobě, aby přehlušila to, jak jí ublížili ostatní. 
Další z jejich pocitů, který ke mně z textu výrazně promlouval, byl strach. 
Obrovský strach, že bude muset opustit bezpečí léčebny a vrátí se na ulici a ke komusi, komu říkala zmrd Frank. Nevěděla, jak důvěřovat lidem, protože nejbližší ji zklamali, opustili nebo využili. Nevěděla jak sama žít, kdyby musela opustit léčebnu, neuměla si ani koupit jídlo. Byla jen vděčná za čistou postel a teplo.
A ta situace, které se nejvíc bála, nastala. Z léčebny musela odejít…

Zdroj

Někde na netu jsem nedávno četla větu: Jsem-li na dně, hledám perly. A v podstatě přesně o to se snažila Charlotta, z maximálního srabu vytěžit co nejvíc a hlavně vydržet a nevzít znova do ruky skleněný střep. Bojovala tak, že jsem ji musela obdivovat. 
Dokázala se přestěhovat přes půl Ameriky až do Arizony, kde žije její nejlepší kamarád Mikey, dokázala si najít práci, i když měla velký problém komunikovat s lidmi a důvěřovat. Přitom se zdálo, jako by ji něco stále táhlo dolů. Prohrávala, padala na kolena a znovu se zvedala, aby dosáhla aspoň drobných vítězství. Prala se s minulostí, současností i obavami z budoucnosti.
Tenhle příběh opravdu nebyl jednoduchý na čtení, ale byl nesmírně dobře podaný, silný a podivně děsivým způsobem fascinující.

Otvíral totiž téma sebepoškozování, drog, života na ulici, alkoholismu a všech možných podobných závislostí, které jen mohou mladého člověka postihnout, když mu osud rozdá špatné karty. Zároveň ale ponechával dostatek prostoru pro naději, že to lze zvládnout a každá temnota je jen předzvěstí svítání, když se člověk nevzdá a bude bojovat.



Paní autorka představuje postavy silné i slabé. Všechny mají ale něco společného. Život, který se v určité chvíli obrátil tím nepěkným navrch, a oni se už jen vezli. Každá z postav se se situací vypořádává rozdílně a ne každé se nakonec podaří z téhle války vyjít jako vítěz.
Přes to, že jsem podvědomě tušila, jak některé věci v knize dopadnou - a ono to nebylo těžké poznat - celou dobu jsem doufala, že se mýlím, že přece život nemůže být k někomu tak nevysvětlitelně krutý. A víte co? Může. To je jedna z věcí, v níž spočívá síla tohoto příběhu. Může, a je na každém, jestli má sílu se s tím vypořádat, najít pomoc a dokázat to změnit. Pomůže třeba i tak jednoduchá věc, jako je kreslení a malování, kterému se věnovala Charlotta.

K názvu knihy a stavu dívčiny duše seděly i krátké kapitoly. Text byl, zejména ze začátku doslova rozdělen "na kusy" - krátké úryvky vyprávění. Skvěle se to hodilo k tématu, dodávalo to čtení na důrazu a vzbuzovalo to zvědavost a zájem dozvědět se víc.

Vyprávění obsahuje značné množství vulgarit, ale nedokážu si představit, že by tam nebyly. Tak nějak k příběhu patří a sprosté vyjadřování jen podtrhuje všechno to, o čem kniha vypráví. Bez občasného hrubšího slova by nepůsobil příběh a hlavní postava tak autenticky. Paní autorka to navíc dokázala udržet v mezích uvěřitelnosti a vulgaritu nepřehánět. Přes to, je potřeba s tím počítat a komu to vadí, ten se tomu v knize nevyhne.

Paní autorce se podařilo uchopit příběh velmi dobře. Do svého textu dostala ty správné emoce a dokázala mi je předat. Souhlasím, že by si knihu měli povinně přečíst všichni, už jen proto, aby si uvědomili, jaké měli v životě štěstí a že hezké dětství a milující rodina nemusí být samozřejmostí. Přečtení této knihy pomůže k pochopení dívek, které se nějakým způsobem sebepoškozují a otevře téma, o kterém se zatím moc nemluví.


Za poskytnutí recenzního výtisku moc děkuji nakladatelství Omega.

Knihu můžete pořídit na e-shopu zde nebo v síti knihkupectví Dobrovský a jejich e-shopu tady.



Anotace:

Charlotta Davisová je na kousky. Je jí teprve sedmnáct a už ztratila skoro všechny blízké. Ale ví, jak na tuto ztrátu zapomenout. Mysl jí otupí skleněné střepy. Nemusí pak myslet na otce a řeku. Nebo na nejlepší kamarádku, ze které je teď chodící zombie. Nebo na svou matku, která o ni nestojí.
S každou novou jizvou ztvrdne Charlottino srdce o trochu víc, přesto to stále tolik bolí. Nebolí to však dost, abyste na to nemysleli, což je někdy jediná cesta, abyste našli cestu zpět od kraje propasti.
Velmi dojemný příběh o dívce, které vzal okolní svět skoro vše, na čem jí záleželo, a o naději, která jí pomohla postavit se znovu na nohy.


10. 2. 2018

Spřízněné duše



Pokud jste někdy v životě milovali, stačí to. Nehledejte nic dalšího. V temných zákoutích života žádnou větší perlu nenajdete.
                                                                                                                                                                                Viktor Hugo


Autor: John Marrs
Překlad: Markéta Polochová
Nakladatel: XYZ
Rok vydání: 2017
Počet stran: 472



Můj názor:

Tahle kniha mě upoutala krásnou obálkou a pokoušela mě před Vánocemi. Nakonec se na seznam pro Ježíška nedostala a přišla ke mně až jako recenzní kopie od Palmknih. A dobře se stalo! Všechno to, co kniha slibuje v anotaci, jsem totiž opravdu dostala a k tomu ještě velký čtenářský zážitek. A teď jak všechno předat a zároveň nic neprozradit? :)



Hned v úvodu příběhu mě pan autor seznámil s moderní seznamkou pro lidi, kteří chtějí najít opravdu ten jediný pravý protějšek. Věda, jak známo, kráčí nezadržitelně kupředu a tak byl objeven gen, který k sobě pojí dva lidi – jediné dva lidi na celém světě. Nezáleží na barvě kůže, věku, pohlaví, národnosti… Prostě na ničem. Jakmile člověk spatří svého jediného a dokonalého protějška, pocítí cosi jako naprostou lásku, ohňostroj citů – prostě slaďák. Zní to tak, že? No tak omyl! Tahle kniha není sladká limonáda ani náhodou. Spíš se podobá kafi bez cukru, které někdo omylem zamíchal lžičkou s trochou zaschlého medu.

Pan autor postupně představí několik lidí, kteří neodolali a poslali svůj vzorek slin na genetický rozbor a teď čekají, až jim dorazí mail s informací, že ten pravý se našel. Pak stačí zaplatit jen 9,99 libry a dorazí druhý mail s informacemi o Něm. Díky tomu konečně poznají toho, s kým budou dle vědy nejšťastnější. 
Ale co když už někteří partnery mají?
A co když někteří nejsou ideálové ani náhodou? 
A co když…  
Všechno může dopadnout skvěle, ale spousta věcí se taky může pokazit. Pan autor myslel na všechno – hodně se pokazilo, hodně se napravilo a všechno bylo naprosto uvěřitelné.

Kniha je rozdělena do kratších kapitol, ve kterých jsem sledovala vždy jednoho z hrdinů a jeho osudy s dokonalým protějškem. Vzorek lidí byl opravdu pestrý a jejich osudy v knize popsané naprosto neskutečně a přece mi nepřipadaly vykonstruované jen pro účely šokovat a pobavit – já tomu věřila. Pan Marrs píše dokonale čtivě, aniž by přitom text působil prvoplánově a uměle. Všechny příběhy se mi zdály originální, a i když by se mohlo říct, že něco z toho by mohlo zavánět klišé, pojal to pan autor tak, že mě to při čtení ani nenapadlo. To je jasný důkaz toho, že ačkoliv už bylo napsáno vše, vždycky se dá najít originální kniha, u které budete mít pocit, že objevujete Ameriku :).

Zdroj


Délka kapitol vůbec nevadila, i když si normálně potrpím na delší. Tyhle byly ale tak natřískané zajímavým dějem, že jsem byla ráda, že od knihy nemusím odcházet. Navíc na konci, doslova v poslední větě každé kapitoly, pan autor vypustil takovou bombu, že jsem se nemohla dočkat, až se postavy protočí a já se ve vyprávění dostanu zase k té které. Jenže tak to bylo u všech postav, takže jsem četla a hltala příběh za příběhem. 
Postavy se mi pěkně postupně střídaly, jedna za druhou. Nic se ale nepletlo, každá kapitola byla vždy označena jménem hlavního hrdiny a zapomenout to, co už prožily, to prostě nešlo.  Ze začátku se mohly zdát osudy hlavních protagonistů běžné, ale nebyly. Pan autor má talent pro postupné budování napětí a násobení zvědavosti čtenáře. Do knihy vecpal všechno. Naději, lásku, štěstí, zoufalství a napětí. Jeho pohled na vztahy je skutečně nepřibarvený a bez iluzí. Zároveň ale nechybí víra a naděje, že ta pravá láska opravdu existuje, i když nemusí být vždycky vědecky potvrzená a mnohdy nemusí nejdříve vypadat ani moc lákavě.

Mandy, Christopher, Jade, Nick, Ellie. 
Tohle byli ti lidé, jejichž osudy jsem na stránkách sledovala a já jsem si je oblíbila. Měla jsem je ráda a dokonce všechny i s jejich protějšky a rodinami. Nevadily mi jejich nedokonalosti a chyby a jejich perfektně vykreslené povahy na mě působily dokonale lidsky a přirozeně. Nic nebylo přikrášlené, pan autor žádné ze svých postav nenadržoval a pěkně spravedlivě do nich nechal narážet vlny událostí. Takže jsem si prostě musela všechny oblíbit, fakt všechny. A dokud si knihu nepřečtete, tak nikdy nepřijdete na to, proč se pořád tolik divím, když píšu, že jsem měla ráda všechny :). Pan autor si pohrával s nimi i se mnou a pořekadlo „zdání klame“ zde platilo dvojnásob. Doporučuji číst s otevřenou myslí a nesoudit předčasně. A na konci budete pořádně překvapení.

Pan Marrs osudy všech svých hrdinů uzavře, takže otázky na konci nezůstanou. Zůstal jen takový ten „páni“ pocit, který mám vždy po přečtení dobré knihy. Na každém už bude srovnat si, co to je vlastně šťastný konec a jestli něco takového, jako stoprocentně šťastný konec vůbec existuje.

Za sebe knihu jednoznačně doporučuji. Nejedná se sice o typický thriller, spíš o psychologický román s prvky thrilleru a společenského románu, ale příběh je naprosto skvělý. Nedokážu si představit, že by se u téhle knihy někdo nudil.


Za poskytnutí recenzní e-knihy moc děkuji Palmknihám. Knihu do vaší čtečky můžete pořídit zde.  Najdete tam i ukázku, ale pozor! Jak si přečtete kousek, budete chtít i ten zbytek :).




Anotace:

Existuje někde váš dokonalý protějšek? A co když ho můžete najít díky novému vědeckému objevu? Originální a čtivý thriller Spřízněné duše vás uvede do světa, ve kterém technologie rozboru DNA umí určit, pro koho jste byli geneticky stvořeni. Průlomová metoda hledání ideálního partnera se rozšíří po světě, v databázi je miliarda lidí. Touto cestou ovšem nejen vznikají nové páry, ale dochází i ke spoustě rozchodů. Co to přinese objeviteli genu? A co teprve změněná realita v rukou psychopata? Zdá se, že ani spojení skrze DNA člověku nezaručí štěstí.


7. 2. 2018

Umění přežít


Bůh pomáhá těm, kdo si pomohou sami.

Autor: Laurence Gonzales
Překlad: Jakub Futera
Nakladatel: Jota
Rok vydání: 2018
Počet stran: 320



Můj názor:

Tak obrovská zvědavost, která mě táhla k téhle knize, to se jen tak nevidí. Už jen samotný název je pro mě neskonale přitažlivý. Usmálo se na mě štěstí a podařilo se mi vybojovat recenzní výtisk. Nemohla jsem se dočkat, až se došourá pošťák s balíkem a doufala jsem, že nezahyne v závěji. Byla by to ironie, zrovna s touto knihou v brašně :)

Pan autor nasadil už z počátku laťku vysoko tím, že zahájil vyprávění událostmi na letadlové lodi. Za temné noci na ni přistávali stíhací piloti a jejich život a zdraví viselo doslova na několika vteřinách a pár metrech. Myslela jsem, že pan autor byl pouhým pozorovatelem, ale chyba. On sám byl dříve pilotem stíhaček. Vášeň pro létání zdědil nejspíš po svém tátovi, který byl za války pilotem bombardéru. Dokonce ho sestřelili, ale on dokázal přežít takřka nemožné. Právě tady začíná fascinace pana autora přeživšími.

Příklad jeho otce a dalších lidí, kteří přežili neuvěřitelné situace, nutí pana autora se ptát: Co je to něco? To, co dokáže odlišit člověka, který boj o život vzdá od člověka, který přežije? A já jsem jeho zaujetí sdílela. Co to je? Kde se to v lidech bere?

Kromě pilotů jsou v knize uváděni i další lidé – dost často sportovci, kteří se dostali do situace, v níž museli bojovat o holý život. Asi nikoho nepřekvapí, že dost z nich jsou horolezci, vodáci případně námořníci a různí turisté a nejčastěji ti, kteří se pohybují v horách, ať už v létě nebo v zimě. S oblibou adrenalinových sportů a sportů v horách a turistiky se do nebezpečí života dostává čím dál více lidí. Cílem této knihy se tedy zdálo být připravení hazardérů na to, co je může čekat. To by bylo ale velké zjednodušení, které si kniha nezaslouží. Přinesla mi totiž mnohem víc.

Události, jež nazýváme "nehodami", se většinou jen tak pro nic za nic nepřihodí. Neexistuje žádná síla, která je sama o sobě způsobí. Lidé sami tvoří systém, díky němuž se neštěstí stanou. I tak se velice dlouho nemusí stát vůbec nic.
Pan autor má úžasný talent pro vylíčení dramatické situace, která se lidem přihodila, a díky ní se dostali do život ohrožující hrůzy. Někdy se zdálo, že se jedná o zdánlivé banality, jako je zabloudění v národním parku, doslova kousek od civilizace nebo v zimním lyžařském areálu. Jenže i pár kilometrů od chaty můžete snadno přijít o život. Jiné situace byly dost děsivé sami o sobě. Pro mě obzvlášť ty horolezecké, protože tento sport mám ráda. A když tak člověk ví, o co jde, je ještě děsivější číst o tom, jak se blíží katastrofa, protože víte, co se může stát a co se stane. 
Nejhorší pro mě byly události, které se staly na moři. Představa gumového člunu na nekonečné vodní pustině je pro mě sama o sobě k nepřežití. Pád letadla do džungle byl také docela děsivý, a to, co dokázala přeživší, doslova neuvěřitelné. Dokonce jsem našla i stránky věnované přeživším z 11. září. Navíc z knihy nevyplývalo, že sebelepší přípravou, kterou se nevyplatí podcenit (!), si nutně můžete pomoci od nehod. Nehody se prostě stávají. Sto krát to vyjde, po sto prvé ne.

Když říkáme "nejzkušenější", často tím myslíme někoho, komu všemožné blbé přehmaty v minulosti prošly víckrát než ostatním.
Po té, co mě pan autor uvedl do děje vylíčením nehody, popisoval, jak to přišlo, že někdo přežil. Dokonce měl k dispozici i informace přímo od konkrétních lidí, kteří mu popsali situaci den po dni, jak se cítili, na co mysleli, jak si poradili. Mluvil se záchranáři v horách, se správci národních parků, vůdci kurzů přežití  - prostě se všemi, kdo mohli poskytnout jakoukoliv stopu k tomu jak nehodě předejít a když už tak jak přežít. Dalšími pomocníky při bádání po „genu přežití“ byli neurologové, díky nimž jsem poznala fungování mozku a psychiky člověka v život ohrožujících situacích, strachu a stresu. 
Postupně se přede mnou skládala mozaika toho něčeho, co dělí přeživší od mrtvých. Ty co bojují od těch, kteří to vzdají. A tyhle věci se na stránkách otevíraly velmi čtivým a zajímavým způsobem. Pan autor zbudoval fantastickou atmosféru. Téměř jako bych četla román, až na to, že příběhy se staly a kniha byla vlastně naučnou knihou. Postavám v knize jsem fandila, už jen proto, že jsem věděla, že se jedná o skutečné lidi.

Možná jsem byl až moc dobře proškolený. Podlehl jsem uvažování, které je mezi hasiči úplně běžné: To dáš! Přitom náš instruktor nám celou dobu bušil do hlav: Když si nejste něčím jistí, nedělejte to.
Upřímně musím říct, že jsem si nemyslela, že se doberu nějakých konkrétních odpovědí, ale k mému překvapení ty důležité prvky vyplývaly už z textu samotného. Na konci sice ještě bylo shrnutí v bodech, ale to už byla jen třešnička na dortu. Všichni přeživší totiž měli něco společného. Tedy samozřejmě kromě té trochy štěstí. 
Bohužel ale v knize není jedna zásadní odpověď, která v ní ale ani být nemohla, i když se ta otázka vynořovala skoro pořád: Dokázala bych to já? Jen doufám, že se o tom nikdy nebudu muset přesvědčit na vlastní kůži.

Tuto knihu doporučím každému, kdo se zajímá o psychologii člověka v krizových situacích. Pokud jste sportovec nebo člověk, co se často pohybuje v přírodě, bude zajímavá i pro vás. Pomůže vám najít způsob, jak zvládnout strach v obtížné situaci a vydržet stres s tím spojený. Skvělá bude i pro ty, kdo si chtějí jen přečíst zajímavé a děsivé příběhy, které se staly, a chce poznat opravdové hrdiny, kteří vybojovali vlastní život. Z přílišné naučnosti nemusíte mít strach. Pan autor vše podal opravdu velmi zajímavě a čtivě, bez zbytečné senzačnosti.

Za poskytnutí recenzní kopie moc děkuji nakladatelství Jota. Knihu můžete koupit zde.






Den po dočtení téhle knihy zemřel jeden z dvoučlenného týmu horolezců na Nanga Parbat. Jeho spolulezkyni zachránili členové další expedice. Jemu chybělo štěstí…


Anotace:

Kdo přežije, kdo zemře a proč. Pravdivé příběhy o zázračných přežitích i náhlých úmrtích. 

Za deset let od svého prvního vydání přispěl bestseller Laurence Gonzalese nejen k záchraně mnoha lidí v těch nejodlehlejších pustinách, ale i k ozdravným změnám v životech bezpočtu běžných čtenářů. Kombinace dobrodružného vyprávění, vědeckých poznatků o přežití a praktických rad pomohla lidem – od nejvýznačnějších byznysmenů přes armádní důstojníky a pedagogy až po lékaře psychiatry – pochopit, jak účinněji zvládat stres, vyhodnocovat rizika a rozhodovat se pod tlakem.
Příběhy mnohdy až neuvěřitelné jsou rámovány zázračným přežitím autorova otce při letecké katastrofě na konci druhé světové války. Muž, který měl zahynout, ale nestalo se tak, stál u zrodu neskonalé touhy svého syna přijít na kloub otázce, na niž se jen těžko hledá odpověď – proč někdo přežije a někdo ne. V novém vydání Laurence Gonzales přibližuje v předmluvě, jak může kniha čtenářům pomoct překonávat i ty nejtěžší životní překážky. Jeho poutavé vyprávění jistě osloví, poučí a motivuje celou novou generaci čtenářů.


2. 2. 2018

Maskované město


Maskovaná města mají své výhody.

Autor: Genevieve Cogman
Série: Neviditelná knihovna (2. díl)
Překlad: Kateřina Heřmanová
Nakladatel: Omega
Rok vydání: 2017
Počet stran: 416



Můj názor:

Druhý díl příběhu o Knihovně, která svým sbíráním knih zajišťuje rovnováhu mezi sférami světů, byl pro mě jasným kouskem, který mi nesměl chybět. Nejen kvůli těm knihám a všemožným nadpřirozeným bytostem, ale hlavně proto, že první díl mě opravdu bavil.
Můj článek o prvním dílu najdete zde.

POZOR! Následující článek může obsahovat spoilery k prvnímu dílu.

... 

Irene Wintersová už není žádná začínající knihovnice. Její zásluhy při získávání vzácných svazků pro Knihovnu a hlavně vítězství nad odpadlým knihovníkem Alberichem jí přineslo uznání v podobě stálého místa řádného knihovníka v jedné ze sfér. A pochopitelně se jedná o sféru, ve které se nachází onen Londýn, kde k dočasné porážce Albericha došlo. Irene tak mohla zůstat tam, kde si našla přátele v podobě detektiva Valea a draka Kaie, který jí byl přidělen jako stálý knihovnický učedník. Pochopitelně má i „známosti“ značně pochybné. Mezi ně patří i velvyslanec Lichnštejnska, zástupce šlechtického rodu fae, Lord Silver. A právě tenhle pochybný známý jednoho dne Irene a Kaie zlehka upozorní, že jim hrozí jakési nebezpečí.

To už ale oni dávno tuší. Cestou z aukce, kde se jim podařilo vydražit zajímavý svazek pro Knihovnu, byli totiž přepadeni tlupou vlkodlaků, které si na tuto práci kdosi najal. Brzo na to záhadně zmizí Kai a Irene s Valem se podaří vypátrat, že byl unesen. Kdosi z rodu fae ho odvlekl do jedné ze sfér vysoce zamořené chaosem přímo do srdce města masek – Benátek…

Do druhého dílu série jsem se opět začítala s velkým očekáváním. Byla jsem zvědavá, jestli se paní autorka dokáže vyhnout té lehké přeplácanosti, kterou se vyznačoval první díl. A řekla bych, že se jí to podařilo. Druhý díl působil mnohem víc vyzrále a klidněji než rozevlátý a hektický úvod. Paní autorka se zaměřila pouze na draky a fae, přičemž svět, ve kterém vládnou fae – sféra silně zamořená chaosem – měla tentokrát hlavní slovo. Tempo příběhu bylo také o poznání méně zběsilé než u prvního dílu a díky tomu lépe vynikla atmosféra Benátek, ve kterých se velká část příběhu odehrávala.

Kvůli tomu, že tato konkrétní sféra byla pod nadvládou chaosu, ustoupily do pozadí technické vynálezy a ke slovu se dostaly hlavně kouzla, magie a příběhy fae. Ráda říkám, že to na mě udělalo o poznání větší dojem než světy, kde vládne řád a vynálezy – tedy sféry pod nadvládou draků. Nepochybuji ale, že v některém z dalších dílů mě paní autorka vezme i do dračích světů.  
Tento zásadní prvek, tedy rozdělení světů podle jejich pánů draků (řád) a fae (chaos) a nestrannou Knihovnou uprostřed, která se snaží zajišťovat rovnováhu mezi nimi, se mi líbí a dává to paní autorce spoustu možností, kam se s vyprávěním ubírat. 
Paní Cogman své hrdiny opět udržela stranou od rozličných zamilovaných čacher, což se mi v tomto případě zdá jako dobrý tah. Odlišuje se tím od všech podobných YA. V druhém díle knihovnické série zůstalo pouze to lehké jiskření z prvního dílu, tak nepatrné, že se dá sotva zachytit a jen lehce činí motivy hlavní hrdinky více uvěřitelnými.

Hrdinové příběhu se od prvního dílu příliš nezměnili a ani zde se nijak výrazně neposunou, ale to není to, oč v příběhu jde. Paní autorka se zaměřila na dobrodružství, které je potkávají ve fantastických světech a na nebezpečenství, co musejí překonat. V tom jim pomáhá nejen jazyk Knihovny, kterým Irene vládne, ale i další její schopnosti z výcviku knihovnice. Občas mají prostě jen nehorázné štěstí nebo zasáhne vyšší moc, případně jim někdo pomůže. Vše naštěstí vyznívá přirozeně a já jsem neměla chuť na tom hledat mouchy. 
Paní autorka stvořila své hrdiny ideální do světa, který má tu moc se jim přizpůsobit prakticky neomezeně. Naštěstí však i zde panují určitá pravidla, se kterými musí hrdinové počítat a která je omezují, takže jsem si během čtení nepřipadala ošizená o napětí a obavy, jak to všechno dopadne a zvědavost, jak se ze všeho dokážou vykroutit tentokrát.

Zápletka byla o trochu méně komplikovaná než v prvním dílu. Tentokrát nešlo o sbírání knih, spíš o to, jak navrátit Kaie zpět do bezpečí Knihovny nebo alespoň jiného světa, kde nemají fae takovou moc. Líbilo se mi vykreslení fae a jejich způsobu života a tvorbu příběhů. Působilo to lehce mysticky a vznešeně a krásně se to hodilo k Benátkám. Příběh zpestřovaly také příběhy fae – ten o Jezdci a jeho Koni se mi líbil obzvlášť.

Mám radost, že se i tento druhý díl povedl a co víc, že mě zaujal ještě více než ten první. Jestli bude takto paní autorka pokračovat dál, zdá se, že to bude dobrá série. Nejedná se sice o nijak náročné čtení, kniha patří k YA fantasy a do kategorie zapadá – až tedy na obvyklá zaláskováná klišé, ty tady nehledejte. Myslím, že se bude líbit všem, kteří mají chuť na něco lehčího na čtení, co je bez problémů pohltí a skvěle se u toho pobaví a odpočinou.

Za poskytnutí recenzního výtisku moc děkuji nakladatelství Omega.

Knížku můžete pořídit na stránkách nakladatelství zde a nebo v síti knihkupectví Dobrovský tady. 



Anotace:

Život agentky a Knihovnice Irene, toho času působící v jedné z alternativních verzí viktoriánského Londýna, začíná být jednotvárný. Sbírá pro tajemnou Knihovnu významná beletristická díla a hezky zapadla do místní společnosti. Ale když je její učedník Kai, drak královského původu, unesen fae, její pečlivě vymyšlený život v utajení se začíná hroutit.
 
Kaiův únos by mohl vyvolat konflikt mezi silami chaosu a řádu, který by zasáhl všechny světy a dimenze. A lidstvo by se mohlo octnout uprostřed křížové palby. Aby tomu zabránila, bude se Irene muset spojit s místním vůdcem fae a vydat se hluboko do světů chaosu, do verze Benátek plné temné magie, prapodivných náhod a neustálých oslav Karnevalu. Tam bude muset svého přítele zachránit dřív, než se z něj stane první oběť katastrofické války.
 
Ale vyznat se v bouřlivé krajině politiky fae vyžaduje více než Ireninu akademickou moudrost a mrštný jazyk. Aby zabránila Armagedonu, bude možná muset obětovat vše, co je jí drahé...


29. 1. 2018

TY vyber, kdo přežije



Autor: Stephan R. Meier
Překlad: Jana Kellnerová
Nakladatel: Omega
Rok vydání: 2017
Počet stran: 448



Můj názor:

Tomuhle příběhu nešlo odolat. Prostě nešlo! 
Posuďte sami: civilizace na Zemi se úplně změnila, což nabízelo nový život pro vyvolené pod vedením softwaru Výběr. Hrdina čelí nebezpečí, protože přišel na něco, nač přijít neměl. Luxus a pohodlí na jedné straně a strádání a boj o přežití na straně druhé. A hlavně fascinující a děsivá vize budoucnosti, která už možná klepe na dveře. Ráda se nechávám pohlcovat podobnými příběhy, proto jsem se rozhodla zkusit i tento.

Na území někdejší Kalifornie se rozkládá moderní město Nový Eden.
Eden je ráj. Doslova! Veliké město, které pojme šest set tisíc lidí, kompletně vyprojektované programem Výběr. Je krásné, plné zeleně a pohodlí. Obyvatelé se o nic nemusí starat, jen o to, aby byli zdraví, šťastní a měli život plný zábavy, dostatku a povznášející tvůrčí činnosti. 
Vše v domech je kompletně řízeno stroji a programem Výběr. A dům o své obyvatele pečuje vzorně – mluví s nimi, stará se o jejich zdraví a pohodu, podle neustálých kontrol doporučí vše od jídelníčku po tělové mléko. Plánuje program, navrhuje, co si obléknout, co celý den dělat… I s kým mít děti, aby byl lidský genofond zdravý a silný.
Ploty nejsou potřeba, zločinnost neexistuje. Město je dokonale ekologické, ve všem soběstačné a… inteligentní.

Má to ale nevýhody. V ruce mají lidé voperovaný implantát Vešebt na komunikaci s řídícím programem Výběr a veškeré soukromí, anonymita a samostatnost je v tahu. Výběr o nich ví všechno. Štěstí je takřka povinné. Ale dá se říct, že lidé nemají důvod být nešťastní. Protože mohli dopadnout hůř. Nemuseli být totiž mezi vyvolenými, stačilo jen málo a mohli patřit mezi zavržené.

Ti žijí v divočině, mimo výběrová veleměsta, zcela bez moderních vymožeností. Doslova v době kamenné. V den D, kdy výběr proběhl, byli shledáni nevhodnými a ponecháni sami sobě. Zcela bez podpory, zcela bez prostředků. Bez elektřiny, bez tekoucí vody, bez jídla. Byli určeni k vyhynutí…

Možnost vybrat si nebyla. Buď jste byli vyvoleni nebo zavrženi…

Zdroj

Výběr. 
To bylo klíčové slovo ke všemu v knize. Pochopitelně mi bylo postupně objasněno, jak proběhl, co k němu vedlo a jaké byly úmysly původních tvůrců. Výběr je ta událost, která změnila svět na lepší, čistější a bezpečnější místo pro život a zároveň název řídícího systému.

V knize se to pochopitelně hemžilo supermoderními technologiemi. Nemohla jsem se rozhodnout, jestli se mi všechny ty vyspělé technologie líbí, i když byly v pravdě fascinující. Pan autor dokázal dotáhnout nesmírné detaily a promyslel každý nesmysl, na který by jen mohl šťouravý čtenář přijít. Málem bych očekávala, že se v těch strojích ztratí lidská stránka věci a postavy budou vedlejší, ale nebylo tomu tak. Lidé, jejich povahy, přístup k životu a to, na které straně plotu se ocitli při Výběru, byli velmi důležití pro celkovou situaci. Pan autor si s postavami celkem pohrál a nechal je prožívat velmi rozdílné osudy. Obzvlášť mě zaujala postava programátora Výběru svojí extrémní introverzí a liduplachostí. Spark jako hlavní postava a prominentní dítě nového světa mě také zaujal, ale spíš jako průvodce dějem a technologiemi Výběru.

Příběh není žádným akčním sci-fi, ale spíš výpovědí několika generací těch, kteří žili před velkou změnou a po ní případně zažili oboje. Jednotlivé dějové linky, kterých není úplně málo, sledují situaci na zemi před Výběrem i po něm. Ať už se jedná o roky nebo jen týdny, hodiny či okamžiky. V každé kapitole jsem se dozvěděla něco důležitého, i když mi třeba došlo až později, proč to důležité vůbec bylo. 
Před výběrem se pan autor věnoval zdánlivě nezajímavým lidem, ale i důležitým osobám (programátor a tvůrci Výběru, Spark, lidé, kteří nebyli vybráni…). Některé pasáže se mohly zdát na první pohled dlouhé, ale určitě bych nestála o jejich zkracování. Vysvětlovali se v nich totiž vize, novinky a fungování světa po výběru a to bylo velmi zajímavé. Provokovalo mě to k přemýšlení nad životem, lidskými právy, chováním k prostředí, ekologií a moderními technologiemi. Dokonce i nad tím, jací lidé jsou a jací se zdají být a jak dokážou v krizový okamžik překvapit v dobrém i ve zlém. Bylo by škoda o tohle knihu připravit. Příběh by tím přišel o sílu a čtenář o možnost nechat se okouzlit a nadchnout pro budoucnost, aby pak o pár kapitol později uviděl a pochopil druhou stranu věci. Ten rozdíl mezi před a potom byl skutečně nezměrný a přiznávám, že život po výběru se zdál hodně lákavý a zajímavý. Panu autorovi se to podařilo zachytit velmi dobře, čtivě a technologie popsat srozumitelně. Svým vyprávěním mě zaujal víc, než jsem čekala. 
Trošku na vedlejší koleji se ale ocitla ona napínavá linka, kdy měl hlavní hrdina na „něco“ přijít a uvést se tím v nebezpečí života. Ano, bylo to tam všechno, jen mi trochu chyběl ten pocit opravdového nebezpečí a strachu o hlavního hrdinu. Moji pozornost strhnul spíš svět okolo a jeho technické fungování.

Zdroj

Trochu mě překvapil a dá se říct, že i zklamal, konec příběhu. Po neuvěřitelně podrobném a rozvláčném vyprávění přešel pan autor na velmi rychlé tempo, kde se moc ničím nezaobíral. Jakoby měl jedinou snahu a to ukončit to co nejdříve. Rozdíl byl o to výraznější, že děj, zprvu tak poklidný, najednou nabral tempo, při kterém na vysvětlení nebyl čas. Připadalo mi, že se v téhle akční a uspěchané rovině pan autor moc necítil. A já taky moc ne. Některé dějové linky včetně té hlavní se uzavřely uspěchaně a značně nevěrohodně. Do teď si nejsem moc jistá tím, co se stalo a proč.
Nebýt uspěchaného konce, dostala by ode mě kniha plný počet bodů. Přes to ale příběh splnil očekávání, které jsem měla, když jsem začínala číst. Bavil mě, četl se mi skvěle a popisované prostředí a myšlenky mě doslova probouzely k životu.

Knihu mohu doporučit všem zájemcům, kteří mají rádi utopicko-dystopické příběhy. Vím, že to zní jako zvláštní kombinace, ale tady bylo opravdu obojí. Z technologií nemusíte mít obavy, pan autor umí své myšlenky srozumitelně předložit a v prostředí Výběru se budete díky tomu cítit jako doma. Možná si i budete přát, aby to doma bylo :). 
Pokud rádi u knih přemýšlíte, užíváte si zajímavé technologické nápady a nejdete jen po prvoplánové akci, bude tohle kniha přesně pro vás.

Za poskytnutí recenzního výtisku moc děkuji nakladatelství Omega.

Více o knize se dozvíte přímo na stránkách nakladatele zde. Knihu můžete zakoupit třeba v síti knihkupectví Dobrovský nebo na jejiche-shopu tady.



Anotace:

Hustými lesy prchá muž, neustále na útěku před blížícími se drony, které by mohly znamenat jeho smrt. Jmenuje se Spark a až donedávna byl spořádaným občanem dokonalého světa Eden, který je řízen inteligentním algoritmem VÝBĚR, díky němuž měl všechno: zdraví, sex, jídlo, práci... 
 
Pak však odhalil, co se skrývá za smrtí jeho otce. Jak nebezpečná je všemocnost VÝBĚRU. A že žena, kterou miluje, byla vyhnána – a ve světě mimo Eden nepřežiješ ani den! 
Tak začíná Sparkův boj. Za lásku svého života. Za budoucnost světa...