24. 5. 2010

Studená

Narazila jsem na ni mezi veršíky po dlouhé době. Sice se může na první pohled zdát, že se sem teď, na začátku léta moc nehodí, ale ona není o zimě. Mám ji docela ráda, abych se přiznala :)




Ledová

Noc.
Křišťálová…jasná… mrazivá
zimní…
Svět zamrzlý jak v kostce ledu…

Mráz stírá výraz z tváří
loutek z ledového divadla.
V představení, v němž i cit studí jako rampouchy
tající v horkých dlaních.

Kdo tahá za provázky
spících marionet?
Snad ten, co píše řádky, jimiž se řídí den
se škodolibým výrazem
škrtne jediným tahem další z dialogů.

A pak se dívá
jak spíš…

Žádné komentáře: