Skalák

... pokračování - den druhý ...

Ráno jsme vyrazili na druhou stranu směrem k zámku Hrubá skála. Cílem byla Dračí věž, Daliborka a Větrník. A maličký Dráček jako bonus :).

Lezla se cesta Rudá hrana – ta je dlouhá a prý pěkná, ale nevím, protože já zatím byla na Daliborce v Mravenčí cestě. Tady jsem vybojovala svoji první spáru a i když byla jen o pár krocích, dala mi docela zabrat. Opět to bylo o tom, aby člověk správně trefil co je potřeba udělat, protože spára si žije vlastním životem :). Naštěstí mi to Aleš dobře vyradil, takže jsem přešla přes spáru po traverzíku až nahoru na další věž.

Z vrcholku Daliborky (a všech věží okolo) byl krásný výhled na zámek Hrubá skála a do dálky až na Trosky a Ještěd na druhé straně.

Na Daliborce jsme se zdrželi docela dlouho, protože bylo vidět na Dračí věž a na náš druhý lezoucí tým. Koukali jsme na ně jak lezou mezi prvním a druhým kruhem a kochali se rozhledem na krásy okolních věží a krajiny.

Když jsme slanili, bylo ještě docela dost času a tak padlo rozhodnutí vylézt si na Dráčka. Malou skalku usazenou pod Dračí věží. Skalka může mít tak max 5-6 metrů (pouze můj odhad, pravděpodobně nepřesný), proto vypadalo podezřele, že těsně před výlezem na vrchol byl kruh.

To bylo teda! :) Cesta (Barevné plamínky) byla sice kratičká, ale lehká moc ne a ten rajbasoidní krok na závěr! Přes ten jsem byla doslova přetažena :) Plácala jsem se na rajbuňku jako kapr na suchu tak dlouho, že mi nakonec přišla vhod ruka spolulezcova a postrčení se špičkou lezky o kruh. I tak jsem na Dráčka hrdá. Budete-li mít cestu, zkuste ho.

Dvojice Aleš-Martina zalezli ještě něco málo na Dračím zubu a vzhledem k pokročilé denní době jsme to zabalili.

Před odjezdem jsme ještě mrknuli na zámek Hrubá skála a pak už směr domov.