... aneb sluníčko popojdi maličko ...
Na
otázku „kam na víkend“ byla tentokrát odpověď: co takhle Peilstein.
Možná
jsme se měli tentokrát na lezení vykašlat a jet raději k vodě. Vedro,
které panovalo v Rakousku, bylo jak generálka na plameny pekelné, ale
lezení rozhodně stálo za to!
Po
cestě ve stylu bludného holanďana jsme dorazili na parkál kousek od hospody a
ihned vyrazili na cestu do kopce k lezeckým sektorům.
Došli jsme pod krásný kus šutru a jali se pátrat v průvodci, kde že to vlastně
jsme. Vytištěný průvodce byl jaksi podivný, ale po delší úvaze jsme přišli na
to, že se nám v autě pouze přeházely stránky :). Sníženou inteligenci jsme
připsali vedru a obhlédli možnosti v aktuálním sektoru – Sektoru I.
Sektor
I (to není římská jednička nýbrž velké tiskací i :)) nás zaujal natolik, že
jsme tam zůstali až do večera – ono taky kam se v tom pekelném vedru
hrabat dál, že.
První
cesta byla celkem hezká 5+, pěkně spárkou v rožečku. Od půlky ovšem končil
stín a sluníčko se opřelo pěkně zostra, cesta byla na celou délku lana, takže
teplíčko-peklíčko bylo možno vychutnat až do dna.
Mimochodem
– takto dobře odjištěné cesty člověk spatří snad jedině na překližce.
Z dalších
zajímavých lezli pánové výživný převísek a nakonec velmi pěknou 7.
Pak
jsme toho měli už celkem plné brejle a naštěstí už padala tma, takže jsme
sbalili železo a lanoví a vyrazili bystrým krokem k putyce na škopek.
Ráno
pod širákem na louce bylo fajn. Jedním okem jsem zaznamenala východ slunce a
chrněla dál :) … ne dlouho. Vykopali jsme se ze spacošů a mazali na šutry,
abychom stihli aspoň něco vylézt, než se budem pakovat.
Na
dnešek byl předchozího večera vybrán sektor Matterhorn. Tam byly cesty moc
pěkné – lezli jsme nějaké pětečky a šestečky jen na pohodu. Sektor byl tak
šikovný, že nás odtam vyhnalo slunko až kolem druhé hodiny a to už stejně bylo
nutno zamířit k domovu.
Na
Peilstein bude určitě příjemné se zase někdy vrátit. Jen si počkáme na dobu,
kdy bude aspoň o deset stupňů méně :).
Žádné komentáře:
Okomentovat