14. 12. 2015

Královna Alžběta



aneb ... sňatkové hry největší z anglických panovnic


Autor: Alison Weirová
Rok vydání: 2015
Nakladatel: BB/art


Anotace:

Jejich milostný poměr vyvolává skandál evropských rozměrů. Alžběta Tudorovna se prohlašuje za Panenskou královnu, ale nedokáže odolat svému oslnivému nejvyššímu štolbovi, lordu Robertu Dudleymu. Mnozí jsou přesvědčeni, že jsou milenci, a šíří se pikantní fámy, že Alžběta vůbec není panna.
Energickou mladou královnu považuje většina křesťanského světa za nemanželskou kacířku a uchvatitelku trůnu, a přece si mnozí vládci tudorovskou Anglii předcházejí a usilují o Alžbětinu ruku. Alžběta, která čelí narůstajícímu tlaku, aby se provdala, své nápadníky v jejich námluvách povzbuzuje, ale zároveň se prostřednictvím delikátního politického manévrování snaží vyhnout jakémukoli závazku. Sledovat tuto nebezpečnou linii po boku s Robertem Dudleym, synem a vnukem zrádců, by ji ale mohlo stát trůn…
Královna Alžběta, román odehrávající se na pozadí oslnivé nádhery tudorovského dvora a nejslavnějších událostí své doby, vypráví dramatický, složitý a hluboce jímavý příběh plný intrik, lásky a bolestné ztráty, jehož protagonistkou je největší anglická královna a zápletku tvoří jeden z nejpodivuhodnějších milostných příběhů všech dob.

Můj názor:

Na velmi dobře známý životní příběh Alžběty I. Tudorovny, jsem se tentokrát rozhodla podívat očima mé oblíbené autorky Alison Weirové. Její knihu Princezna Alžběta jsem už přečetla a teď tu tedy máme pokračování, které nám přiblíží její život po té, co se stala královnou.
Opět jsem si užila parádní čtenářský zážitek a také jsem se bohužel tentokrát neubránila srovnání s mojí druhou spisovatelskou favoritkou Fremantleovou, byť se normálně srovnávání pokouším vyhnout.

Hlavní postavu, královnu Alžbětu nemusím doufám představovat :). V knize se s ní poprvé setkáme těsně po smrti její sestry Marie, po které má nastoupit na trůn. Před korunovací se obklopí svojí budoucí radou, jmenuje významné muže do příslušných funkcí a mezi těmito pány obzvlášť vyčnívá jeden – Robert Dudley, budoucí lord Leicester. Alžbětina celoživotní láska. Na pozadí historických událostí a zmítána v divokých vlnách Alžbětiny nekonečné sňatkové hry, je tato láska čím dál pevnější a i přes neshody nakonec vyústí v přátelství, ze kterého se ale vzájemný cit nikdy úplně nevytratí. Krása co? Jenže …

Vzhledem k tomu, že paní Weirová je historička, je více než jasné, že se striktně držela doložených pramenů, dokonce se k tomu v doslovu sama přiznává s tím, že i většina hovorů v knize je autentických. Toto si asi ověřím jen těžko, nicméně budu paní spisovatelce věřit a rozhodně ji to ctí. Každopádně pro psaní takto něžného a zároveň bouřlivého milostného příběhu bych přece jen raději volila styl psaní paní konkurenční spisovatelky Fremantleové. Weirová při popisu „citových“ scén trošku moc tlačí na pero a je poněkud strohá – a to prosím Robert a Alžběta mají dobrý potenciál na trochu citovější scény. Po dvou přečtených fremantlovkách jsem si na tento sušší styl musela nejdříve trochu zvykat a přiznávám, že mi trocha šťávy a osobnějšího přístupu k postavám při čtení chyběla. Na druhou stranu se paní Weirová více věnovala historickým událostem, které se po dobu Alžbětiny vlády staly a neopomenula představit hlavní hrdinku i z její „vladařské“ strany. Tedy jako chytrou ženu a obratnou političku a královnu, které především záleželo na jejích poddaných. Zároveň ale nepřehlížela její rozmarnou stranu – marnivou, vrtošivou, žárlivou a kdovíjakou ještě.

V podstatě mi nedělalo problém vcítit se do doby a do hlavní hrdinky, to paní Weirová umí. Pochopit motivy jednání postav bylo bez problémů. Nicméně z úhlu pouhého pozorovatele. Podobnou náklonnost k hrdinkám jako u Fremantlové jsem v sobě nenašla. Weirová nepodává dění natolik osobním způsobem, ale zase se člověk dozví více o dějinách dané doby a má jistotu, že „takto to bylo“. Nebo alespoň plus mínus hodně podobně. Přiznávám ale, že když zemřel Robert nějaká ta slza mi nejspíš ukápla :) a Alžbětiny nekonečné sňatkové čachry byly místy úsměvné.

Kdybych nebyla tak chamtivá a nedočkavá, napsala bych si o knihu Ježíškovi. :) takhle ji můžu aspoň doporučit všem Ježíškům, kteří mají doma milovníky historických románů. Přes to, že je nebude ze čtení bolet u srdíčka nad nenaplněným vztahem hlavních hrdinů, čtení si nepochybně užijí.

Děkuji Palmknihám za recenzní výtisk. Knížku si můžete pořídit zde.


Žádné komentáře: