26. 1. 2016

Longbourn


... "Čí chvála má větší cenu nežli chvála inteligentního sloužícího?"


Autor: Jo Bakerová
Rok vydání: 2014
Nakladatel: Paseka



Anotace:

Služka Sára si na longbournském panství zvykla dřít do úmoru a oplátkou dostávat pramálo. Jenomže každodenní život služebnictva, jehož pravidla neurčují pouze něžné srdce a železná vůle hospodyně paní Hillové, ale především omezené příjmy rodiny Bennetovy, už záhy obrátí vzhůru nohama příchod nového komorníka Jamese Smithe, který s sebou přinese tajemství a vůni moře. V georgiánské Anglii existuje svět, který mladé dámy zvyklé na salony a taneční sály nikdy nepoznají: svět bídy, lásky a krvavých válek. Kniha Longbourn je holdem spisovatelce Jane Austenové, jejž ocení nejen ti, kdo si oblíbili hrdiny jejích duchaplných románů. 

Můj názor:

Věděla jsem, že si tuhle knihu musím přečíst, už když jsem okem štrejchla o první řádek anotace. Pohled na moji milovanou Pýchu a předsudek z jiného úhlu – z pohledu longbournského služebnictva – ano, ano, ano! Geniální autorský nápad paní Jo Bakerové prostě musí vzbudit zvědavost každého austenomila.

Události knihy Longbourn se odehrávají ve stejnou dobu, jako děj Pýchy a předsudku. Setkáme se opět s rodinou Bennetovou, tentokrát viděnou očima jejího služebnictva, což je pohled v austenovském světě trochu nečekaný a mnohdy jiný, než jak nám jej předložila paní Austenová. Hlavní postavou je služebná dívka Sára, neméně důležitou také paní Hillová, která je hlavní hospodyní na panství. Přiznejte se, že vás toto při čtení Pýchy a předsudku nenapadlo, ale ty služky tam prostě byly :). A ano, pan Darcy se taky mihne :).

Kvalita psaní autorky si v ničem nezadá s Austenovou. Kniha je čtivá, jazyk srozumitelný. Otvírá svět skrytý za známým románem, svět v pozadí, kulisu, která držela domácnost v chodu. Setkáme se s úplně jinými problémy, než byly ty, které měly dívky z „lepší společenské vrstvy“ - s dřinou do úmoru, upracovanýma rukama a úplně odlišnými nadějemi a sny, které alespoň v tom základním, byly stejné - nikdo nechce být sám. Nahlédneme mžičkem oka do mládí paní Bennetové i paní Hillové. Zažijeme válku ve Španělsku a především získáme dokonalý pohled na to, jak fungovala tehdejší domácnost na panství jako Longbourn či Pemberley – po Elizabethině svatbě s panem Darcym. 
Přiznám se, že mě nikdy u čtení románů Austenové nenapadlo – a koho taky, jak probíhají věci v zákulisí. Kdo vaří, uklízí, kdo pere a jak. A už vůbec mě nenapadlo, že ti upracovaní lidé mají také vlastní životy, lásky a trápení a že je sice zajímá, koho si vezme mladá slečna za manžela, ale v podstatě jen proto, aby věděli, zda přijdou o práci či nikoli.

Postavy jsou jedním slovem báječné. Služebná Sára je úplně normální holčina, kterou by se dalo najít v každé době, až na to, že nechodí do školy, ale dělá služebnou. Dře každý den do úmoru a velmi málo kdy opustí dům, ve kterém slouží. Přes to všechno touží po věcech jako každá jiná – poznat svět, potkat lásku a moct se alespoň někdy starat jen sama o sebe. Do její hlavy vidíme nejvíce, protože ona je ústřední postavou celého příběhu, její kroky sledujeme nejčastěji. Taky jsem si velmi oblíbila paní Hillovou, v Pýše byla jen služka, ale tady byla představena jako osoba hodná uznání, na kterou se mohla její paní absolutně spolehnout a milá paní, která byla pro mladší služebné prakticky matkou. Mladší služka Polly byla povětšinou jen pomocnicí a pan Hill působí nejdříve jako nepříjemný morous, ale časem se ukáže jako dobrý manžel. A taky je tu James – kočí, číšník a kluk pro všechno a možná někdo mnohem významnější … :)

Všední dny na Longbournu jsou popsány tak šikovně, že jsem se ani na chvilku nenudila a vůbec mě nemrzelo, že se s oblíbenými postavami z Pýchy setkávám jen na mžičky. Samozřejmě to co v Pýše tam bylo, ale dělo se to jen jaksi v pozadí a musím přiznat, že služebné mě zajímaly více, než námluvy pana Darcyho a trápení Bennetovy rodiny – to už stejně znám :). Když Bennetova rodina chystala večeři, v kuchyni se vařilo, když jeli na večírek, kočí jel s nimi a čekal, zatímco doma bděla služebná, uklízela a čekala na návrat panstva, aby jim pomohla do postele. Když chtěly dámy ozdoby na boty, kdo vyrazil do deště, aby je koupil? Sára.Už začátek knihy – ráno, kdy chudák Sára začínala den velkého prádla, mě málem donutil běžet do koupelny a obejmout automatickou pračku :) z vděku, že to nejsou moje ruce, které jsou popraskané bolestí, námahou a zimou. Přesto být ve službě tehdy znamenalo hodně a dívky byly za práci, jakkoliv špatně odměněnou a málo oceněnou, vděčné.

Malinko méně mě zaujala část, kde se autorka věnovala minulosti sluhy Jamese, přece jen na ty války a útrapy s tím spojené moc nejsem. Mnohem více mě bavil popis života žen než popis toho, jak si jdou muži vzájemně po krku. Nicméně zajímavý pohled na válku z pozice nabíječe děla rozhodně byl. Ukázal naprosto dokonale totální zoufalství vojáků, kteří jsou štvaní o hladu z místa na místo, aby nakonec s prominutím chcípli někde ve škarpě a ani nevěděli proč. Autorka pěkně (jestli se to o tomto dá říci) zachytila stav mysli na hranici vyčerpání a lidství a to že udržet si alespoň nějaké morální hodnoty bylo téměř nemožné.

Vůbec nelituji toho, že jsem zavrhla klasiky a sáhla po neznámé autorce, ta kniha je prostě úžasná, zajímavá a nesmírně čtivá! Paní Bakerová se chopila náročného úkolu a její vpád do dokonalého světa Austenové dopadl na více než výbornou! Jane Austenová se určitě v literárním nebi spokojeně usmívá :). Bude prý i film a já už se na něj těším. Také musím pochválit citlivý a velmi přirozený překlad paní Věry Kláskové.

Chcete taky vědět, jaký byl očima služebnictva pan Darcy nebo pan Wickham? A co si asi myslely služebné o slečnách Bennetových? Tak tuhle knihu musíte mít.

Můžete ji zakoupit zde a já děkuji Palmknihám za poskytnutí recenzního výtisku.



17. 1. 2016

Kolo štěstí


Jak se zdá, člověk je v podstatě tvor nepoučitelný a historie má tendenci se tak nějak opakovat. A vzhledem k tomu, že se právě znova opakuje, připomenu si jeden ze starších veršíků, tentokrát ovšem s malinko jiným věnováním. Napsáno v kostele u Jakuba:



Nedokončená

Zdravím tě!
Jako už tolikrát.
Znovu.
V mlze, ve snu, v představách.

Ta slova v kůře stromů vyrytá,
jen v mokré hlíně otisk zůstal.
A bolest ta zůstane ukrytá.
Vždyť život není rovná šňůra bez uzlů,
vine se tence
a v každé noci beze snů
tíží mě hůř než kámen utopence.

Když láska jako děvka odhalená
šlape dláždění,
Ty strčíš hlavu do písku
a pevně zavřeš víčka,
tušíš, že pryč je souznění,
víš, on písek občas štípe v očích
a možná víc než slzy….


…A možná víc…


16. 1. 2016

Rudice, Sloup a palice


… aneb uzavíráme sezónu s humorem  …



Podzimní zastavení v Rudicích, to abychom zase pochopili, proč sem nejezdíme.



A vůbec, kde vlastně ideálně uzavřít sezónu než tam, kam celý rok naše lezka nevkročila? Věrna svému kulichu s bambulí, který mě doprovázel kvalitními výkony na Peilsteině jsem si ho pověrčivě narazila na hlavu s nadějí, že mi dopomůže k okouzlujícím přelezům. No tak samozřejmě, že nepomohl :) prsty mi mrzly jako hrom, nicméně jsem statečně vysápala nějaké čtyři lehoučké cesty, které mi připadaly minimálně jako brutální hanky (tak jo, jen ta první), protože madel poskrovnu (vlastně byly jen v té čtverce) a ty prckochyty, které se našly, jsem ve zmrzlých pazourách taktak udržela. Ano, pravděpodobně budu spíše teplomilným lezcem, tření netření. Největší úspěch tak kupodivu tentokrát nemělo lezení, ale Magdalenina buchta a Aldův čaj. V Rudicích zas nejmíň rok neudělám ani krok.

Zavírání sezóny – druhý pokus, kde jinde než v krase – Sloup



Tak druhé „kdejindeuzavírání sezóny“ proběhlo v Krase na takřka domácím písečku za hřištěm v krásných cestách Grand Prix, Korida, Květy zla … +2 – v duchu hesla „kde jsi na jaře začal, tam na podzim končíš“.
Počasí bylo nádherně podzimní – sluníčko, zlatý listí, jiskřivé víno … ale moment, to vlastně s počasím nemá nic společnýho :). Našeho krásného podzimního sloupového happeningu se i tentokrát účastnily zmrzlé prsty, které ale kupodivu rozmrzaly poměrně záhy a vůbec nekazily dobrou náladu a hrdinné pokusy v nové cestě. Dokonce jsme s sebou měli  jednoho odvážného nováčka, který ovlivněn oním jiskřivým vínem navlíkl poprvé sedák a lezky a zatímco my jsme sezónu ukončovali, on začal s jarní nerozlezeností :). Za fotografa byl tentokrát Jirka, takže jsem mu sprostě uloupila fotografii, která jasně dokládá, že ta dobrá nálada fakt byla. A co teprve později u pečených buřtíků a vína v Obřanech na zahrádce.

Tentokrát už definitivně – sníh na Čtyřech palicích



Takže to uzavírání se zopáklo ještě jednou, ale bylo už takové polovičaté, bez mého celoročního spolulezce Aldy to nemělo takovou tu oficiální příchuť posledního šlápnutí do stěny. No ale hozená rukavice se zvedá, takže mě slunko prostě vytáhlo ven. Místo prvolezce tentokrát zastal Wilda a bohužel padly jen tři cesty, protože byla už fakt kosa a navíc nečekaně začalo sněžit. Kdo by to čekal v listopadu :). Na příjemném „paličím“ matrošku to bylo madlo na madle, takže jsme mohli  okouzlovat kolemchodící brutálními výkony, neb oni netušili, jak pohodové cesty jsme lezli :). Cesty byly lehoučké, ale to nám nějak nevadilo, šlo koneckonců hlavně o to si dobře zalézt a ještě naposledy si to užít venku. I když, třeba ještě bude nějaký další pokus :) a když ne – nedá se nic dělat …

Skálo, dlouho se neuvidíme.





9. 1. 2016

Isabela: Neohrožená královna



Autor: Colin Falconer
Rok vydání: 2014
Nakladatel: BB/art


Anotace:

Isabele je pouhých dvanáct let, když je provdána za anglického krále Eduarda II. Pro francouzskou princeznu je to láska na první pohled, ale Eduardovo skrývané tajemství hrozí zničit nejen její lásku, ale i anglické království. Isabela musí volit mezi rodinou a zájmy říše. V sázku dává i vlastní život, aby zachránila království.
Colin Falconer předkládá čtenářům další z kritikou oceňovaných románů, jimž neschází ani čtivost, ani historická věrnost. Příběh královny Isabely vypráví osudy jediné ženy, která kdy zaútočila na Anglii a vyhrála. Tato historická událost, která i po staletích zůstává v Anglii tabu, změnila dějiny.

Můj názor:

Po bok mých oblíbených spisovatelek historických románů jsem tentokráte postavila muže. A vychvalovaný pan Falconer obstál se ctí :) Ne že bych od něj nic nečetla, ale jeho román Harém mě moc neoslovil. Šanci tedy dostala Isabela.

Hlavní hrdinkou knihy je Isabela Francouzská a poprvé se s ní setkáváme u příležitosti její svatby s anglickým králem Eduardem II. Vše začíná velice slibně, král je mladý a pohledný, Isabela sice ještě dítě, ale dítě francouzského krále, které je odmalička připravováno na „práci“ královny. Ona se do krále zamiluje snad na první pohled a je odhodlána splnit svoji povinnost – být dobrou manželkou a královnou. On … no tady nám idyla končí … on je všechno jen ne dobrý král a manžel.
Přiznávám, že o tomto královském páru jsem nevěděla téměř nic a tak jsem už téměř od začátku knihy nestačila valit oči (a žhavit google). 

Mladá Isabela přijíždí jako novomanželka do Anglie, kde ovšem nejsou věci tak, jak očekávala. Postupem času zjišťuje, že její manžel, ač z počátku milý a příjemný, dává před ní přednost jistému Piersi Gavestonovi, který je sice představován jako rádce a nejbližší přítel, ale věci se mají poněkud jinak. Silná a cílevědomá Isabela poznává, že její manžel je především slaboch, vládnutí ho moc nebaví a podléhá vlivu Gavestona do té míry, že to je neúnosné pro jeho vlastní šlechtice.
Díky Gavestonovi také dojde k první vnitřní vzpouře pánů proti králi – požadují jeho vyhoštění ze země. V té době se také vyostřuje konflikt se Skoty. Po smrti Gavestona se nám na scéně objeví další oblíbenec Despenser, který je snad ještě hamižnější a nenechavější než ten první, takže další vzpoury na sebe nenechají dlouho čekat. A slabý král Eda nedělá nic – ustupuje, utíká, prohrává. Mezitím Isabela, která má již čtyři děti a definitivně přišla o iluze o svém manželství  a především o manželovi, odjíždí do Francie, aby dojednala mírovou dohodu …

V knize tedy zažijeme několik vzpour šlechty proti králi, válku se Skotskem – jinými slovy velice bouřlivé a politicky nestabilní období anglických dějin. Poznáme slabého a ovlivnitelného krále, několik šikovných manipulátorů, kteří jej dokážou zdatně využívat ve své cestě nahoru a především silnou a schopnou královnu, která sice není bez chyb, ale snaží se v rámci své situace dělat, co může.
Postavy jsou dobře napsané, i když se autor nijak zvlášť v jejich myšlenkových pochodech nepitvá, tak mohou někdy působit trochu nedotaženě. Občas jsem měla pocit, že ne úplně přesně chápu motivy jejich jednání. Isabelu si člověk oblíbí hned a fandí jí, u Eduarda toto nějak nejde. V podstatě vzbuzuje něco mezi lítostí a odporem a bylo by pro něj lepší, kdyby králem vůbec nebyl, protože je jasné, že do životního štěstí má daleko. Smutná postavička, která na co sáhne, to pokazí a nakonec se uchýlí k pomstě bez ohledu na následky pro celou zemi.

Všechnu čest musím (a ráda) vzdát panu Falconerovi, který píše čtivým způsobem a ačkoliv kniha je nabitá událostmi, nemá čtenář pocit, že by se prokousával dějepisnou učebnicí.  Nicméně je škoda, že kniha byla tak krátká, myslím, že toto historické období by dokázalo zaplnit podstatně více stránek a i tak by se kniha stále četla prakticky sama :). Od skalních fanoušků Falconera jdou zvěsti, že oproti ostatním je tato kniha pod jeho běžnou úrovní, ale já srovnání nemám, takže za mě se jedná o příjemný a oddechový historický kousek.


Knihu můžete zakoupit zde a já děkuji Palmknihám za recenzní výtisk.


1. 1. 2016

kdo jsem...


kdo jsem…

vítejte na bloGu Trojtečka (…).
Je to můj druhý bloG. Založila jsem ho proto, že byla chuť začít znovu, jinak… možná lépe, možná ne, ale každopádně začít!

Proč Trojtečka?
Nevím :) když po mně chtěl zatím nepojmenovaný bloG zadat název, nic mě nenapadlo, tak jsem naťukala tři tečky s tím, že to později nějak změním. A už to zůstalo.

Kdo teda jsem?
Toto bude snad nejtěžší text, co jsem kdy napsala, protože vůbec nevím, co o sobě říct. Tak nějak počítám s tím, že mě, vážený čtenáři, poznáš z článků na bloGu.

Do kategorie dívek už se, vzhledem k věku, neřadím :) ale nedá se říct, že by mě to mrzelo. Jsem blíženec, takže není divu, že mám potřebu a ráda se vyjadřuji  psaním, ať už bloGu nebo jiných záležitostí. Dalo by se tedy říct, že bloG je to, co mě baví a o všem, co mě baví – knihy, to především. Občas nějaká ta výstava nebo přednáška, sem tam zážitky z cest nebo z lezení. Případně věci, které mi jen tak táhnou hlavou. Do budoucna nevylučuji i další témata. Podle toho, kam se zrovna vrhne moje přelétavá mysl, která se těžko brání novým informacím a zájmům.

V roce 2017, dá-li moje sebevědomí, chci některé ze svých šuplíkových věcí vypustit do světa na svém novém bloGu, který už je připravený, jen ty texty zatím chybí.

spolupracuji s…

stálá spolupráce - Palmknihy, Metafora
příležitostné spolupráce – Omega, Portál, Jota

příležitostné spolupráce probíhají většinou tak, že si napíšu o knihu v recenzním konkurzu. Už se mi ale i stalo, že mi knihu nabídl sám autor. 
Spolupracím se nebráním. Pokud  se vám líbí, jak o knihách píšu a chcete se mnou spolupracovat, napište mi.

kontakt…

k zastižení jsem na facebookových stránkách bloGu: zde. 


seznam článků o přečtených knihách…

zajímá vás některý z mých starších článků o knihách nebo pátráte po nějaké určité? Seznam všech uveřejněných článků o knihách, které jsem přečetla a něco o nich napsala, najdete zde.


moje další bloGy…

Vypravěč – zatím neaktivní, na upravě prvních příběhů ze šuplíku se intenzivně pracuje a doufám, že bloG ožije v průběhu roku 2017

Na závěr bych chtěla požádat, abyste žádný z mých textů nekopírovali bez mého souhlasu nebo bez uvedení zdroje. Dalo mi práci je napsat a ráda bych, aby moje myšlenky zůstaly mým vlastnictvím přes to, že jsou uveřejněné na internetu. Děkuji za respektování této žádosti.

Děkuji všem za návštěvu a pravidelným čtenářům za jejich přízeň.

Nikolaoss