31. 5. 2016

Narozeninové knihy


... aneb hodil by se ještě slovník... :)

Letos byly narozeniny obzvlášť vydařené a jak je nemám ráda, tak tentokrát je to jinak :). Dostala jsem (mimo jiné) obrovskou hromadu knih a protože v mém věku už bych asi měla být patřičně jazykově vybavená, všechny jsou v íngliš :).



Od mamky mám první díl mé nejoblíbenější série Ruthshireské kroniky - Riders.
Vzhledem k tomu, jak ukrutně je to u nás nesehnatelné, chtěla jsem se vypravit do některého z anglických knihkupectví a spojit to s návštěvou Londýna. Ale zázrak! Tento první díl se zázračně objevil u Dobrovského. Celá série má výborné hodnocení. První díl najdete na Databázi zde. Už jsem tedy hrdým vlastníkem kompletní série v češtině a pouze tří knih v originále, ale já se toho zbytku dočkám! :) A paní autorka už mi píše další kousek do sbírky.

Dalším darem, tentokrát od mého drahého byla komplet série Harryho Pottera v té neskutečné krásné nové edici. Vůbec si nevzpomínám, že bych mu říkala, že po ní toužím, takže mi buď čte myšlenky, nebo moc mluvím :)



Musel oběhat tři brněnská knihkupectví, aby to sehnal celé a protože vím, jak "strašně rád" nakupuje, má ten dárek pro mě o to větší cenu. Strašně jsem tuhle sérii chtěla, protože obálky knih jsou neskutečně krásné a navíc, je to prostě Harry Potter!


Dárcům hrozně moc děkuji. Podařilo se jim připravit mi opravdu krásné narozeniny. A tak přemýšlím, že se na ty další budu snad i těšit :).

A málem bych zapomněla na dárek sama od sebe:



Zase ta íngliš, no. Ale v češtině už to mám a originálu nedokážu odolat :)


30. 5. 2016

Sítě


Autor: Petra Dvořáková
Rok vydání: 2016
Nakladatel: Host



Anotace:

Tři příběhy o tom, jak nízké sebevědomí ovlivňuje náš život. 
Jste ohroženi jen do té míry, do jaké sami sobě nevěříte. Kde je nízké sebevědomí, tam stojí nablízku i manipulátor. A hledá, jak by vás využil ve svůj prospěch. 
Kristýna se svým malým synem konečně zakotví ve vztahu s charismatickým a movitým Jáchymem. Jediným problémem je, že Kristýna si „trochu nevěří“. Začíná tedy navštěvovat psychoterapii, která ji však velmi rychle přivádí k dramatickému poznání. 
Karolína čeká čtvrté dítě a definitivně si přiznává, že opakuje nenáviděné chyby své matky. Touha vymanit se z vlivu nábožensky fanatického manžela, který striktně odmítá antikoncepci, ji přiměje oslovit starého kněze Ambrože. Dokáže ale vystoupit z bludného kruhu?
Stačilo by mít jen o trochu větší prsa a život by byl mnohem lepší. Nadinu touhu po dokonalosti neumenšuje ani fakt, že jako zdravotní sestra se denně setkává s opravdovým utrpením a smrtí. Postupně se stává cynickou obchodnicí s důvěrou a před čtenářem se na pozadí příběhu rozkrývá i zákulisí kontroverzního obchodu s ukládáním pupečníkové krve. 
Není lhostejné, zda budete vně, nebo uvnitř sítí. Rybolov začíná!

Můj názor:

Kniha sítě mě lákala už od doby, co vyšla. Z tématu jsem ale měla trochu obavy a tak jsem se věnovala spíše lehčí literatuře. Přece jen kniha o (ne)sebevědomí žen… co kdybych se tam taky někde našla, že :) Ukázalo se ale, že jakékoliv obavy byly zbytečné.

Hned po přečtení první ze tří povídek jsem měla pocit, jakoby se mi vrátila paní Monyová. Díky psaní o ženách – o normálních ženách, vztazích, životních postojích a také díky perfektní psychologii postav a zajímavým slovním obratům a poutavému stylu vyjadřování. Ačkoliv se nejedná o detektivku, ani fantasku, paní autorka si dokázala bez potíží udržet mou plnou pozornost – velmi napjatou pozornost :).



Povídka I. – Tak tohle jsem já

Hrdinkou první povídky je učitelka Kristýna, rozvedená matka malého Tomáška, které zemřela maminka v dětském věku a ona zůstala sama s tátou. Ačkoliv ten dělal, co mohl, přesto ztráta matky zanechala v Kristýně bolavé místo. Rozvod s manželem jí také nepřidal, z knihy jsem pochopila, že byl dost bouřlivý a proto je Kristýna šťastná, že konečně narazila na toho pravého – Jáchyma. Ten ji zahrnuje pozorností, dárky. Miluje ho. Je šťastná a dělá i nemožné proto, aby si vztah udržela. A protože jí Jáchym vyčítá nízké sebevědomí, začne chodit na terapii k psychologovi a tam se její křehký svět roztříští na tisíc kusů…

Ze začátku mi připadalo, že se v příběhu nic moc neděje. Kristýna si našla terapeuta, a absolvovala pravidelná sezení. Do toho jsme spolu objevovali její běžný život, vztah s tatínkem, ale především nám paní autorka rozkrývala příčiny Kristýniných „nespokojeností“ z poslední doby. Po pár kapitolách jsem jí fandila jako žádné hrdince před ní. Díky stylu psaní paní autorky jsem celý příběh prožívala doslova napnutá jako špagát, jakoby Kristýnina síť, která ji dusila, byla moje vlastní. Byla jsem neskutečně zvědavá, jak si hlavní postava poradí s příčinou problémů, kterou přijala, k mému překvapení, docela rychle. Docela mě trápilo pomyšlení na to, jak taky můžou věci dopadnout, protože Kristýna se mi opravdu dostala pod kůži a paní autorka jí opravdu nepřiřkla „lehkou síť“ s velkými oky, kterými by bylo možné snadno uniknout.

První povídku hodnotím kladně, ačkoliv téma bylo nepěkné, moc se mi líbila. Paní autorka si dala určitě práci se studiem psychologických záležitostí a na popisu chování postav to bylo poznat. Líbily se mi také části, které vyprávěl Kristýnin terapeut a kde popisoval svůj pohled na její problém. Zajímavé byly krátké odstavce na konci každé kapitoly, kde paní autorka v podstatě popsala průběh terapie a shrnula stav mysli pacienta, to, jak se pomalu vynořuje přímo v něm příčina jeho problémů a terapeut jen drží nastavené zrcadlo.

Protože první povídka se mi tak moc líbila, byla jsem zvědavá na druhou:



Povídka II. – Ještě jednou letět

Ve druhé povídce se dostáváme k tématu víry. Hlavní hrdinkou je tentokrát Karolína, šest let vdaná paní se třemi dětmi a čtvrtým na cestě, která není v manželství šťastná, co hůř, zdá se jí, že v manželství ztratila samu sebe. Vyrůstala v křesťanské rodině, kde matka byla naprosto poslušná svého manžela, rodila jedno dítě za druhým a nebyla šťastná. Karolína si uvědomovala, jak nešťastné její dětství bylo, a přísahala si, že nikdy nebude jako matka, jenže člověk míní…

Se svým problémem se rozhodne svěřit knězi, otci Ambrožovi. A protože on není knězem z její farnosti, píšou si maily. Příběh nám tedy vyprávějí maily, které si s knězem vyměňuje a také povídání jejího muže Standy – povídání ve společnosti křesťanských rodin.

Standa je z mého úhlu pohledu posedlý svojí vírou v Boha, kterou až přehání – poturčenec bývá horší turka - Standa vyrostl v ateistické rodině. Protože našel víru až později, projevuje se až přehnaně nábožensky a nutí do toho svoji ženu. Popravdě řečeno, Standa mi nebyl sympatický, v průběhu čtení spíš víc a víc odporný, až jsem ten jeho nesmyslný fanatismus nenáviděla a bylo mi neskutečně líto jeho ženy, protože on ji tím svým šťastným prozřením doslova týral. Přesto jsem nedokázala přilnout ke Karolíně tak, jako ke Kristýně, možná kvůli náboženskému pozadí celé věci.

Tato povídka mě, jako člověka, který nesnáší jakoukoliv náboženskou manipulaci a přesvědčování – obzvlášť na dětech, nesmírně vnitřně rozčilovala a udeřila tak přesně na tu správnou strunu, abych ji prostě musela přečíst na jeden zátah. Paní spisovatelka si s postavami Standy a Karolíny opravdu pohrála a dokázala vypíchnout z víry nejen to fanatické, ale i to dobré v postavě otce Ambrože. Otec Ambrož mi byl nesmírně příjemný a ráda jsem četla jeho maily Karolíně, krom víry totiž nepostrádal ani rozum a lidskost.

Jedna věta z Karolíniných mailů mi opravdu utkvěla: „Připadá mi, že je mnohem těžší bránit se takzvanému dobru než zlu.“ A to v podstatě shrnuje podstatu celé této povídky. Ono totiž cesta do pekel je často dlážděná nejlepšími úmysly a nejbližší člověk někdy nejhůře ubližuje, aniž by si to sám uvědomil. Pro Karolínu byla cesta za nalezením sebedůvěry opravdu trnitá. Druhá povídka byla velice silná a pro mě celkem emocionálně vyčerpávající.

Na konci kapitol zařadila paní autorka opět krátká shrnutí, tentokrát o tom, jaké to je, když ateista „najde Boha“ a na rovinu (dle mého názoru) se z něj stane fanatik.



Povídka III. – Kdyby byl jen můj

Po předchozí povídce jsem doufala, že poslední část knihy bude trochu oddechovější. A ono ne! Z hlavní hrdinky, zdravotní sestry Nadi se mi zvedl žaludek už po první kapitole, kdy nás přivítá ve své práci v call centru. Neštítila se manipulovat, citově vydírat a klamat lidi jen proto, aby si vydělala na plastiku prsou – aby si splnila svůj sen o dokonalosti. Byla bezcitná, bezohledná, často krutá k lidem, kteří na ní záviseli, a vychutnávala si tu moc nad nimi. Skoro jsem měla pocit, jakoby paní Dvořáková chtěla vytáhnout Mrs. Hide a postavit ji do protiváhy k předchozím spíš kladným hrdinkám.

Paní autorka zde dovedně použila nespisovný, místy hrubý styl řeči. Sem tam padlo i sprosté slovo a celkově styl, jakým Naďa vyprávěla, napomáhal tomu, abych k ní od počátku zaujala negativní postoj. Nevím, na kolik její životní postoj byl dán nízkým sebevědomím, výchovou nebo povoláním, či prostě povahou, která je každému daná, ale vidět do hlavy této ženské nic příjemného nebylo. Celou dobu jsem nechápala tu bezcitnost, hrubost a cynismus, s jakým se stavěla k práci sestry a musím uznat, že paní Dvořáková to popsala naprosto přesvědčivě. Koneckonců sama Naďa říká: „ Nejsem dokonalá. A já potřebuju bejt dokonalá. Protože jedině ten, kdo je dokonalej, má opravdovou moc“. Občas jsem měla záblesky soucitu, kdy hrdinka udělala něco dobrého nebo soucitného, ale v podstatě tím většinou sledovala jen vlastní prospěch. Chvíli mi jí bylo líto, když nastoupila na praxi na operační sály – nevěřila si, ale snažila se být dokonalou sestrou, nedělat chyby… ale ve skutečnosti jsem ji neměla ráda.

Pro tento typ „hrdinky“ zvolila paní autorka ideální povolání zdravotní sestry, kde se opravdu dalo využít její povahy. Celkově se mi tato povídka zdála nejdrsnější, protože tam kde bych čekala nějaké kladné věci, jsem našla pouze silný negativizmus a pohrdání v hlavě Nadi i přes to, že navenek se stavěla jako milá, hodná, pečující… a kdybych ji znala osobně, nejspíš bych jí to i žrala.

Celá povídka byla o lidském strachu, o moci, který tím nad člověkem lze získat. O kšeftování s důvěrou a o tom, že někteří se neštítí fakt ničeho, aby dosáhli svého. A je mi jedno, jaký měla hrdinka důvod, jestli za tím bylo opravdu nízké sebevědomí, pořád se dá z vlastních mindráků vyškrábat jinak, než přes záda druhých. A přes to, že byla krutá, byla tato povídka zároveň velice dobře napsaná – opět nešlo zůstat lhostejná, musela jsem zaujmout postoj a šlo to samo. Na konci jsem se snažila ze sebe vytáhnout pro Naďu nějaké pochopení a soucit a moc mi to nešlo. Ne, opravdu mi jí líto nebylo, ani na konci.

V závěru každé kapitoly byl opět krátký odstaveček, tentokrát ze zdravotnictví, o práci sester, etice a korupci. Zajímavé je, že sama paní spisovatelka je vystudovaná zdravotní sestra, takže v této povídce věděla velmi dobře, jak popsat prostředí okolo Nadi.

Shrnutí:

Jako největší klad celé knihy vidím to, jak dokázala paní Dvořáková vytvořit svoje postavy tak, že si k nim okamžitě utvoříte vztah, ať už pozitivní nebo ne. Nelze být neutrální nebo lhostejný. Zvolená témata povídek jsou prostě natolik citlivá, že k nim postoj zaujme každý – v tomto mi připomíná paní Monyovou. Článek je tentokrát delší, ale přišlo mi správné vyjádřit svůj názor ke každé povídce zvlášť, protože témata byla natolik závažná a zpracování tak dobré, že mi prosté shrnutí celé knihy jako názor na ni nestačilo.

Paní Dvořákovou obdivuji, že dokázala stvořit takové příběhy a postavy a obzvláště s tou poslední určitě nebylo příjemné trávit čas při jejím tvoření. Ať už vás hlavní hrdinky Kristýna, Karolína a Naďa přimějí k soucitu, vzteku nebo lítosti, emoce rozhodně při čtení přítomny budou :) a budou lítat nahoru a dolu. Paní autorka zde předložila formy nesebevědomí, které možná na první pohled vypadají jako úplně jiný problém, ale v každé z povídek lze toto ústřední téma nalézt. Bylo by určitě zajímavé si s ní o celé knize popovídat.


Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji Palmknihám. Čtení této knihy byl opravdu silný zážitek. Pokud si ji chcete také přečíst, můžete ji zakoupit zde.

Fotografie v článku pochází z knihy Sítě.

28. 5. 2016

Tour de... všude :)


Poslední dobou nejsem tak moc knižně hamižná, jako většinou bývám. Dokonce jsem byla i párkrát v LK a odešla jsem bez knihy! Zato jsem ale byla úspěšná v bazáči Databáze knih a nakonec i na LK došlo. V mojí "nepřečtené polici" už se štosují knihy do druhé řady. Ostuda! Nesnáším dvojřadí!

Co ve druhé řadě stojí?
Jako první v ní přistála

Dubnová čarodějka


Tuhle knihu už chci hrozně dlouho. Četla jsem na ni pár dobrých recenzí a pár špatných, ale téma je pro mě natolik zajímavé, že jsem prostě neodolala, když se objevila v bazáči na DK a získala jsem ji za dobrou cenu a úplně nečtenou. Obálka je taky moc podařená, daleko více než u prvního vydání. Na Databázi má Dubnová čarodějka hodnocení 73%, což není tak špatné.

Dalším kouskem z druhé řady je série

Past a Horečka


U tohoto kousku mě jednoznačně zaujala anotace, protože obálka nijak lákavá není. Sehnala jsem ji také na DK a později dokoupila v LK i druhý díl Horečka.


Past má hodnocení 80%, což vůbec není zlé. Horečka je na tom o něco hůř, získala si 77%. Dokonce i recenze se shodují, že druhý díl je o něco horší. Třetí jsem zatím nikde neviděla, a myslím, že ani nebyl přeložený.

Posledním přibyvším kusem je experiment

Dívka s devíti parukami


Zakoupila jsem ji díky příznivé ceně a anotaci, která mě docela zaujala. Při náhodném listování jsem si kousek přečetla a nevypadalo to špatně. Hodnocení má Dívka 70%. Knižka je tenoučká, takže ji slupnu jako malinu, jen to téma nejspíš nebude mít úplně malinově-sladkou příchuť.

No, jdu si číst :)

26. 5. 2016

Netvor


Autor: Alex Flinn
Rok vydání: 2013
Nakladatel: Moba
Překlad: Miloš Chlouba



Anotace:

Jsem netvor.
Zvíře. Ne vlk nebo medvěd, gorila nebo pes, ale odporná stvůra, která chodí vzpřímeně. Jsem zrůda.
Myslíte si, že vám vyprávím pohádky? Mýlíte se. Vše je skutečné. Místo - New York City. Čas - současnost. Nejsem znetvořený, není to nemoc. Budu takový navždy, jestli neprolomím kletbu.
Ano, kletbu, kterou na mě uvrhla ve škole čarodějka. Proč mě proměnila v netvora, který se ve dne skrývá a v noci se vydává na lov? Řeknu vám to. Řeknu vám, jak jsem byl Kylem Kingsburym, klukem, jakým byste si přáli být, s penězi, perfektním vzhledem a perfektním životem. A potom vám řeknu, jak jsem se stal perfektním... netvorem.

Můj názor:

Kdysi dávno předávno jsem viděla film, který byl natočený podle této knihy a docela se mi líbil. Když jsem pak narazila na knihu, tak mě to taky zlákalo a navíc byla chuť na oddechovku mezi dvěma recenzními kousky. Příběh byl překvapivě dobrý, dokonce bych řekla, že lepší než film.

Tahle kniha je takovou pohádkou pro trošku starší než malé děti (tedy i pro mě :)) a předlohou jí byla Kráska a Zvíře. Je to poznat, ale vůbec to nevadí, naopak je to jasnou předností knihy, i když víme, jak to dopadne. Několik takových příběhů už jsem četla a tento je velmi pěkně napsaný.

Hlavním hrdinou a zároveň vypravěčem příběhu je šestnáctiletý, zbohatlický a arogantní harant Kyle Kingsbury, na kterém není nic zajímavého, krom hezké tvářičky a peněz bohatého taťky. Chodí na výběrovou střední školu, ale moc si toho neváží a nejlépe se baví tím, že ponižuje a trápí méně půvabné a bohaté spolužáky. Jednoho dne chlapec přestřelí a bohužel má tu smůlu, že holka, kterou se rozhodl ponížit tentokrát, je čarodějnice. A tak se krasavec Kyle změnil v netvora Adriana. Zachránit ho může jen polibek od dívky, která se do něj zamiluje navzdory jeho zvířecímu vzhledu a které on bude lásku opětovat.

Tou dívkou je Linda, dcera grázla a feťáka, který jednoho dne vleze do Kyleovy zahrady, rozbije mu okno ve skleníku a aby se zachránil, slíbí Zvířeti svoji dceru. Kyle, který si teď nechává říkat Adrian, v tom uvidí šanci, jak se zbavit kletby a tak se Linda přestěhuje do jeho domu. Pochopitelně nikterak ochotně, a protože vůbec nemá radost ze situace, ve které se ocitla, nijak zvlášť Adriana nevyhledává, dokonce se mu nejdříve vyhýbá. Což je pro něj nepříjemné – na to, aby získal polibek z pravé lásky, už totiž nemá moc času…

Na první pohled jasně čitelná romantická lovestory je poměrně příjemně napsaná. Kyle-Adrian zde projde naprostou proměnou osobnosti od nesnesitelného smrada k příjemnému mladému muži, který si najednou umí vážit věcí okolo a vidí krásu i tam, kde nemusí být patrná na první pohled. V jeho proměně mu zdatně sekundují jeho vyvolená, slepý učitel a hospodyně, a ačkoliv je to pouze postava Adriana, která nějakým vývojem projde, nevadí to, protože o něm konec konců celá kniha je. Příběh nám vypráví on, takže celou dobu přesně známe jeho myšlenky a pro knihu to byla dobře zvolená forma psaní.


Pochopitelně je jasné, že celá věc dobře dopadne, ale knize to neubírá na zajímavosti a mně to neubralo chuť do čtení. Nobelovu cenu za literaturu za ni sice pan autor nedostane, ale pochvalu za hezkou odpočinkovou knihu určitě :). Ono totiž i takto jednoduché téma se dá napsat i hodně blbě a nudně, což naštěstí nebyl tento případ a i když netvrdím, že se ke knize budu vracet, úplně to vyloučit taky nelze :).

23. 5. 2016

Areston


Autor: Josef Pecinovský
Rok vydání: 2016
Nakladatel: Epocha



Anotace:

Jednou za osm let se k Zemi přiblíží Areston – podivuhodné umělé těleso o průměru jednoho kilometru s podmínkami vhodnými pro život člověka. Ovšem objekt se nestal předmětem vědeckého bádání, ani výzvou dobrodruhům. Stal se nejtvrdším vězením sluneční soustavy.
Nyní zde vládnou drsné zákony silnějšího. Otrokářství, násilí a znevážení jakékoliv lidskosti. To vše je zde na denním pořádku. Ovšem Terstegen, který si zde vysloužil pobyt za protivení se mocným, se se stávajícím řádem nehodlá smířit. Ví, že má jen dvě možnosti – shrbit se a uradit vše, čemu kdy věřil, nebo vyzvat osud, stát se pánem Arestonu a odhalit všechna jeho tajemství...

Nejnovější román klasika české sci-fi je strhujícím příběhem vzestupu a pádu nezdolného lidského ducha bez ohledu na okolí!


Můj názor:

Po předchozí vynikající zkušenosti s českou autorkou jsem se rozhodla pro další českou věc – fantasku Areston. Protože kdo by si nechtěl přečíst příběh, který se odehrává ve vesmírném lochu, ze kterého prostě neutečete. Jakmile jednou nastoupíte trest v tomto vesmírném Alcatrazu, pobudete si tam celých osm let, než se „planeta“ zase přiblíží k Zemi. Zní to dobře a věděla jsem, že zklamaná rozhodně nebudu, protože tentokrát jsem ke knize nepřistupovala s velkým očekáváním, ale pouze se zlehka načechranou zvědavostí.

Jak už jsem psala, děj příběhu se odehrává na palubě vesmírného tělesa Areston a mým průvodcem na něm a vypravěčem příběhu je, do tohoto vězení odsouzený, novinář Terstegen alias Sršeň – tohle jméno si dá sám krátce po příletu na Areston. Pomineme skutečnost, že byl odsouzen, aniž pořádně věděl za co, protože časem se ukáže, že to přece jen svůj důvod mělo, což na nespravedlnosti věci nic nemění. Terstegen má po svém odsouzení rok času, než se Areston přiblíží k zemi natolik, aby na něj mohl odletět transportní lodí, a během tohoto roku se rozhodne na pobyt v kosmu připravit co nejlépe tak, aby měl šanci dva cykly (16 let), ke kterým byl odsouzen, přežít. Jenže informací o Arestonu je až pozoruhodně málo…

Nástup na Areston byl sám o sobě dost ponižující a nepěkný a co teprve pobyt tam. Kulový svět má svoje vlastní pravidla, protože v tomto vězení dozorce nenajdete (na co taky), vězňové si vládnou sami. Vytvořili kompletní společenský systém, včetně náboženství, bankovnictví, policie a soudnictví, pěstírny jídla, výroby oděvů… zmínila jsem se už, že systém je otrokářský? :). Po příletu na planetu (pokud ho přežijete) máte doslova a do písmene holé hýždě a je jen na vás, jak rychle se dokážete na novou situaci adaptovat. Pravděpodobně vás odchytí některý z patronů a stanete se otrokem, což možná není tak špatné – máte jídlo, něco na sebe a kde spát. A navíc otázka „svobody“ je stejně na Arestonu víceméně bezpředmětná. Můžete se ale propracovat hierarchií někam nahoru, pokud na to máte dost ostré lokty a drzé čelo. Jenže je potřeba dávat pozor, abyste při tom stoupání vzhůru náhodou někomu nešlápli na kuří očko, protože i Areston má svoje mocné, kteří se své nadvlády nehodlají jen tak vzdát…

Samotný Areston od počátku čtení měl moji absolutní pozornost a vzbuzoval ještě větší zvědavost než anotace knihy. Svých tajemství se ale nevzdával tak snadno. Každá kapitola byla uvedena krátkým článkem – zprávou Swanssonovy vědecké výpravy, která zkoumala Areston brzy po tom, co se nachomýtl  poprvé u Země, a strávila na něm prvních osm let putováním vesmírem a objevováním toho, jak vlastně funguje. Pomocí těchto popisů pan autor jednoduše vysvětlil, jak soběstačný je Areston. Ta jeho samostatnost a fungování mě fascinovala. Kulový svět je jakási umělá planeta, kde se nežilo na povrchu, ale uvnitř a nedalo se jen tak dostat ven. Je rozdělen na patra – čím blíže ke středu planety, tím větší honorace zde bydlí. Mimo to jsou tu také jedny z nejdůležitějších místností – pole. Tady se pěstuje jídlo ze semen, která dovezla na Areston Swanssonova výprava.  Nahoře, blíže k povrchu se pak nacházejí dílny. Nebudu prozrazovat více, abyste pak nepřišli o to objevitelské překvapení, které je obrovskou přidanou hodnotou knihy. Něco vás překvapí prakticky na každé straně :).

Po celou dobu čtení jsem měla pocit, že vůbec nečtu vymyšlenou knihu, to co jsem četla, byl prostě fakt! Podle mě to jasně ukazuje mistrovství pana Pecinovského, který není na poli fantastiky žádným nováčkem. Pravda, rozjezd byl trochu pomalejší a prolog jsem pochopila až po nějaké době čtení, ale jakmile se začali objevovat první informace o Arestonu, začetla jsem se okamžitě. Pan autor má talent zakončit každou kapitolu tak, že si prostě musíte přečíst tu další :) pro dobrý spánek tedy nic moc, ale pro knihu skvělé. Ze začátku byl popisován téměř den po dni, ale to se dalo pochopit, protože všechno bylo tak nové a zajímavé – obzvlášť první Terstegenovy dny na Arestonu. Ke konci pan Pecinovský trochu zrychlil času běh, takže uplynuly roky, aniž jsem si toho stačila pořádně všimnout. Škoda, že pan autor nevěnoval malinko více času popisu spodních pater a hlavně náboženského hnutí na Arestonu. Protože tuším, že právě zde dopadne kosa na kámen a „kněží“ budou pro další děj důležití. Předpokládám ale, že se toho dočkáme v dalších dílech měrou vrchovatou. Doufám i v zodpovězení toho nekonečného množství otázek, které mě při čtení napadali a že jich je víc, než kolik zatím zodpovězeno bylo :). V knize najdeme i záhadu, takřka detektivní zápletku, která se zdá být vyřešenou, jenže… ne, tomu prostě nevěřím a ani Terstegen ne :).

Postavy v příběhu nejsou zrovna ty, které byste si oblíbili nebo je dokonce chtěli za přátele. Koneckonců, děj se odehrává ve vězení, takže naděje na sympaťáky jsou téměř nulové. Některých postav mi občas bylo líto, a když tak nad tím přemýšlím, z nějakého mně nepochopitelného důvodu jsem, krom Sršně, měla ráda Žvýkavého dědka :). Co se mi líbilo na dědkovi netuším, ale u Terstegena byla sympatická jeho schopnost nekoukat se jinam, postavit se všemu čelem a šťourat do věcí, po kterých mu opravdu nic nebylo, a ve vlastním zájmu se jinam koukat raději měl. Naprosto úžasné bylo také to, co měl ukryté v hlavě – to si ale budete muset zjistit sami :). Ani ostatním postavám nelze upřít různorodost charakterů a způsobů, jakým se vyrovnávali se svým pobytem na Arestonu. Pan autor se svými hrdiny nijak hezky nezachází a ušetří je máločeho – vraždy a nespravedlnosti jsou na Arestonu na denním pořádku. S ženami se tady taky nikdo moc nemaže, je jich málo, nejsou od mužů nijak oddělené, tak je celkem jasné, že to nemají jednoduché – chápete, ne?

Tenhle článek píšu v silné postarestonovské depresi, protože kniha mě nejen že nezklamala ale i velmi příjemně překvapila. Bohužel skončila v tom nejlepším napínavém okamžiku, skoro jsem myslela, že mi kousek chybí :) tak jsem chvíli nespokojeně brblala a nakonec mi nezbylo než se těšit na další pokračování, které by snad mělo být v listopadu. Areston ještě nevydal všechna svoje tajemství.
Knihu vřele doporučuji milovníkům fantasek a amatérským psychologům, kteří rádi sledují, co se stane, když zavřete desetitisíce lidí někam, odkud nemohou odejít a necháte je vytvořit vlastní pravidla. Bavit se ale budou i milovníci napětí, záhad a detektivek, protože od toho všeho si pan autor do svého díla kousek přidal.


Za recenzní výtisk moc děkuji Palmknihám. Pokud se chcete také mrknout na Areston, kupte si knihu zde. Litovat nebudete :).

20. 5. 2016

Asfalt - audiokniha



Autor: Štěpán Kopřiva
Délka nahrávky: 30 hodin 6 minut (2.CD)
Vydal: Walker.Volf
Čte: Ludvík Král



Anotace:

Žoldáci neumírají. Žoldáci odcházejí do pekla... Po příchodu Kuffenbachova speciálního komanda do hlubin inferna Peklo teprve poznává, co to je pravé peklo. Pět žoldáků se rozhodne zatočit s celou Satanovou říší, a dělají to tak krvavě, že i ďáblové jsou šokováni brutalitou cynických zabijáků. Peklo vyrábí z lidí asfalt, a nechtějte vědět co vyrábějí z pekelníků naši antihrdinové. Anebo vlastně - chtějte to vědět!

Můj názor:

Vzhledem k tomu, že knihu Asfalt od Štěpána Kopřivy považuji za absolutní mistrovskou pecku, musela jsem prostě mít i audioknihu. Poslouchat audioknihu byl stejně dobrý zážitek, jako číst knížku, takže těžko říci, čemu dát přednost. To už je ostatně na vás :). Článek o knize najdete zde a na audioknihu se pojďme mrknout teď.

Vzhledem k tomu, že článek o knize jsem už psala, vezmu děj jen tak stručně: partička bývalých žoldáků v pekle ukáže čertům a démonům, že do té doby vůbec netušili, co peklo je. Nádherné a perfektně promyšlené Kopřivovo peklo obrátí doslova vzhůru nohama a vy jim budete nahlas fandit! Když se teda zrovna nebudete dusit smíchy :). Při popisu jejich strastiplné cesty peklem od „dušovodu“ k Luciferovu výtahu není nouze o dost drastické, krvavé, ale i humorné situace. Hoši jdou do bitvy tak, jak jsou zvyklí – naplno a i když jim chybí obvyklá výzbroj elitního komanda, dokážou si poradit. Kuffenbach se ozbrojí svým ledovým klidem, Vorošilov ostře broušenou polní lopatkou a ostatní poberou, co z mrtvých démonů odpadne. Za nimi zůstává zkáza, jakou peklo nepoznalo a na konci už je rozvrat pekla absolutní.

Kopřivovu dokonalému textu propůjčil hlas Ludvík Král a rozhodně se jednalo o přidanou hodnotu. Pan Král si příběh vyloženě vychutnává, čte plynule, bez přeřeků . K tomuto typu příběhu byl skvělou volbou a nijak mě svým přednesem nerušil ani neotrávil. A vzhledem k tomu, jak mám knihu ráda, by mě jakýkoliv přehmat ve volbě „hlasu“ nepotěšil. Další přidaná hodnota je ve značení kapitol římskými číslicemi – neškodí zopakovat :D. Miloučký čertík na obalu audioknihy je stejný, jako u knížky, což se mi taky líbí. Každopádně souhlasím s tím, že kniha je 18+ , protože pan Kopřiva si rozhodně servítky nebral, knihu to sice ozvláštní, ale určitě to není moc vhodné pro mladší ročníky a něžným duším se to nejspíš také líbit nebude.


 Pokud máte rádi pořádnou a vtipnou drasťárnu, kde se uplatnil úžasně fantastický a přitom děsivě (možná, i když spíš doufám, že ne :)) reálný svět pekla, ponořte se směle hluboko do Asfaltu. 

18. 5. 2016

Mladý Mesiáš


Autor: Anne Rice
Rok vydání: 2016
Nakladatel: Omega
Překlad: Petr Štika



Anotace:

Sedmiletý Ježíš se s rodiči vrací z Egypta do rodného Izraele. Ještě si neuvědomuje svou pravou podstatu, ale je zřejmé, že není jako ostatní děti. Silou myšlenky dokáže vzít i darovat život nebo zastavit déšť. Odkud se tyto schopnosti berou? Proč toho před ním dospělí tolik tají?

Mladý Mesiáš je kniha provokativní a pokorná zároveň. Provokativní mimo jiné tím, že jejím vypravěčem je sám Kristus, což je pro některé čtenáře troufalost nebo přímo svatokrádež. Anne Rice se ale příběhu mladého Ježíše zhostila s velkým respektem nejen k dějinným reáliím, ale také ke křesťanské a židovské tradici obecně. I čtenář, který není křesťan, si knihu vychutná. Jde totiž o zajímavý historický román o Izraeli v prvním století našeho letopočtu.


Můj názor:

Kniha Mladý Mesiáš od Anne Rice se ke mně dostala způsobem dosud nevídaným u papírových knih – vyhrála jsem recenzní konkurz, který na tuto lákavou novinku vypsalo nakladatelství Omega ve spolupráci s Knihkupectvím Dobrovský. Paní spisovatelku Rice mám moc ráda, líbí se mi její styl a vyjadřování a na novinku jsem se tedy velmi těšila. Zatím jsem od ní četla pouze upírovky a vlkodlakovky (sem tam čarodějnici) tak jsem byla zvědavá na toto dost odlišné téma. Předem také upozorňuji, že se nepovažuji za věřícího člověka, můj názor tedy nebude ovlivněn náboženskou… řekněme zdrženlivostí :).

Nakladatelství Omega vyslalo knihu paní Riceové do světa s půvabnou, čistě a lehce působící obálkou s „fotografií Ježíše“ - vzhledem k tomu, že kniha už má svůj film, předpokládám, že se jedná o tvář herce, který hrál hlavní postavu. Taktéž knize nadělilo sympatickou velikost, která se dobře drží v ruce a tak mi nic nebránilo číst „kudy chodím“. 

Příběh začíná ve chvíli, kdy mladý sedmiletý Ježíš, který příběh vypravuje, se svojí rodinou opouští Egypt a vrací se domů do Nazaretu. Král Herodes je konečně po smrti, takže v zemi by mělo být pro Ježíše bezpečno, protože všichni víme, co se strhlo v Betlémě po jeho narození. Když ale dorazí rodina do Jeruzaléma, aby zde ve velkém Chrámu oslavila svátek Pesach, ukáže se, že to nemusí být tak docela pravda. Herodův synek se potatil. V chrámu dojde k masakru, při kterém vojáci povraždí spoustu Židů a ostatní vyženou z města. Celé Ježíšově rodině se podaří uniknout a pokračují dál údolím řeky Jordán až do Nazaretu. Cestou se Ježíš dozvídá jakési mlhavé informace o tom, co se přihodilo před jeho narozením. Vzhledem k jeho věku se ale rodina snaží před ním prozatím tajit co nejvíce, ale on sám už si povšiml některých zvláštních schopností, které má a jakési podivné síly, která jím proudí. Jeho přání se občas plní, jeho modlitby jsou vyslyšeny…

Paní autorka psala stylem, který mi nejdříve připadal zvláštní a co se použitých výrazů týká starobylý. Po chvilce jsem si zvykla a vlastně se mi zdálo, že se k Ježíšovu příběhu a době skvěle hodí. Celou knihou se samozřejmě táhne víra v Boha. Není ale nikterak vnucovaná a nepřirozená, naopak působí jako součást tehdejšího života lidí. Prostě se modlí, do kroku při putování zpívají nábožné písně a celkově víra nějak přirozeně do textu patří a to nejen proto, že Ješua je tím, kým je. Také se mi líbila popisovaná soudržnost rodiny a zjevná láska a úcta, která mezi nimi byla a pozitivní nálada i přes těžkosti putování a nebezpečí, která cestou zažívali. Z knihy přímo dýchal mír, pokoj a štěstí lidí navzdory jejich tehdy nelehkému životu a útlaku ze strany vládnoucích Římanů a místodržících králů.

Trochu závidím paní autorce to pátrání v historii židovského národa a průzkum tehdejšího života, protože v knize je toto nesmírně zajímavý prvek. Jak bydleli, pracovali, co jedli, jak se modlili a učili, jejich zvyky, náboženské tradice a svátky – to všechno je zajímavé. Ježíš pochází z rodiny tesařů, ale i tak jsou celkem vzdělaní na tehdejší dobu, například domluví se hebrejsky, aramejsky, řecky – to je slušná znalost. Jinak se převážně učili o písmu a samozřejmě práci své rodiny, při které i děti pomáhaly dle svých schopností – chlapci mužům a dívky ženám s domácností a péčí o mladší děti.

Hlavní postava, tedy Ježíš, nemůže být člověku nesympatická. V knize je popsán jako vcelku normální sedmiletý chlapec, se schopnostmi, které ne úplně chápe. S přirozenou zvídavostí se snaží domoci pravdy a zatím nám popisuje svůj svět. Celou dobu vyprávění jsme v jeho hlavě a můžeme tedy sledovat, jak si dává dohromady jednotlivé souvislosti. Jak prožívá běžný život i věci, které jsou pro něj jako pro dítě úžasné, například Maják v Alexandrii při odplouvání z Egypta nebo první spatření jeruzalémského Chrámu. V knize, která obsáhne pouze jediný rok jeho života, se zdá, že se vlastně nemělo co stát, že mezi sedmým a osmým rokem není takový rozdíl, ale mně na konci připadalo, že Ješua udělal obrovský skok kupředu.

Celý příběh byl podán opravdu s respektem a pochopením, proto mě moc nepřekvapilo, co jsem se dozvěděla až v závěru, v doslovu autora, a sice to, že paní Rice vyrůstala v přísně katolické rodině a také důvody, které ji vedli k sepsání knihy o Ježíšovi. Svého úkolu se zhostila se ctí a citlivým přístupem k tématu, aniž by vynechala svůj tradičně kvalitní písemný projev a vypravěčský um. Vzhledem k její výchově určitě nebylo snadné zvolit si takto obtížné téma, které mohlo být pro ni „tenkým ledem“, ale dokážu pochopit, co ji k tomu vedlo. O to víc chválím, že se jí podařilo neudělat z knihy náboženský spisek, ale příjemný a čtivý příběh.

Knihu ráda doporučím každému, kdo se zajímá o historii v daném období, ale i ostatním, kteří si jen chtějí přečíst dobrou knihu se zajímavým a neotřelým tématem. O dospělém Ježíši se toho dá přečíst spousta, ale tahle kniha nabízí pohled na to, jaký mohl být jeho život mezi sedmým a osmým rokem, že i on byl jednou dítětem.

Za poskytnutí recenzního výtisku knihy děkuji nakladatelství Omega a knihkupectví Knihy Dobrovský.

Knihu můžete zakoupit přímo u Omegy na eshopu zde nebo v knihkupectví Dobrovský zde.


16. 5. 2016

Tour de internet - slevy na buxu


… aneb superobří megabalík…

Předkládám následující knižně-matematickou rovnici:
Tentokrát měli na buxu opravdu úžasné ceny + knížky, po kterých už dlouho koukám  = oooobrovský a celkem těžký balík :). 
Leží mi tu na posteli a já kroužím kolem a vychutnávám si tu chvíli, než začnu škubat papír… znáte :) o tom nepochybuji. Objednala jsem celkem devět kousků a musím bux pochválit, přišly v naprosto perfektním stavu! Devítka je prostě moje šťastné číslo.
Tak papír rozškubán a mých devět krásek čeká na svoji vteřinu bloGové slávy. Tady jsou:

Z historických románů jsem pořídila Jed, Šachovnice královny a Koruna. Myslím, že teď už si nemůžu říct, že nemám nic pěkného historického na čtení. Knihy sice nemají na Databázi nijak zvlášť vysoké hodnocení, ale jejich témata mě zajímají, takže jsem se rozhodla udělat si vlastní názor. Kliknutím na název knihy se dostanete na anotace na Databázi.



Další trojice knih jsou takové ty nezařaditelné kousky Jane, Dívka, která sahala po hvězdách a Dvojčata. U dvojčat jsem se spolehla na nadšené recenze ostatních blogerů a navíc za devět korun, to není tak drahý pokus. Dívka mi učarovala obálkou a anotací a Jane mě nalákala na podtitul „moderní příběh Jany Eyrové". Obálky mají pěkné všechny tři, nejen Dívka. Ta má dokonce velmi slušné hodnocení 84%. Ostatní knihy sice na tom tak dobře nejsou, ale opět se spolehnu spíš na vlastní názor.





Poslední trojku tvoří dva díly v sérii Dcera kostí a dýmu a Dny krve a hvězdného třpytu a jedna samostatná kniha Mezi zloději. Na Dceru mě nalákalo video na youtube kanálu Svět podle Marillee a tak jsem vzala rovnou oba díly. Dcera má pěkné hodnocení 82%, Dny krve už na tom tak slavně nejsou, ale osmdesátka jim unikla jen těsně, tak uvidíme. Mezi zloději má krásných 81%. Obálky jsou přitažlivé všechny tři a příběhy také lákavé. Myslím, že tady určitě nešlápnu vedle.





Teď už jen vymyslet, kam to narvu na svoji přecpanou „nepřečtenou“ polici a kterou knihu budu číst nejdříve – samozřejmě po recenzácích. Začínám si připadat trochu jako obluda hamižná, ale knih není nikdy dost, obzvlášť těch dobrých… a v květnu budu hodná :) žádné utrácení! A koho by zajímala cena, vychází to i s poštovným v průměru 55 ká na knížku :). Teď koukám, že mi i celkem sedí k sobě podle nakladatelů, ale to byla náhoda, všimla jsem si toho až po naskládání obrázků - hezké :).


Jdu ty svoje krásky ubytovat do poličky a vy mi napište, jestli jste některou četli a jak se vám líbila :)


15. 5. 2016

Naslouchač


Autor: Petra Stehlíková
Rok vydání: 2016
Nakladatel: Host



Anotace:

Původní česká fantasy z fascinujícího temného světa, kde se na pravdu a naději téměř zapomnělo.
Velká válka rozdělila svět na dvě části, z nichž jedna je obyvatelná a druhá zamořená jedovatými plyny. Obyvatelnou polovinu chrání štít, který čerpá energii z nerostu zvaného sklenit. V blízkosti štítu žije národ sklenařů, kteří jako jediní dokážou sklenit těžit. Platí však za to vysokou daň. Energetické pole štítu odsuzuje sklenaře k životu ve středověkých podmínkách, lidé z nížin je zotročili a těžba sklenitu jim způsobuje nemoci a znetvoření.
Třináctiletá Ilan se jako jedna z mála narodila bez deformací a navíc se vzácným darem — dokáže naslouchat sklenitu. Aby ji neodvedli od rodiny, od dětství se vydává za chlapce a skrývá se v masce a hábitu, které musejí sklenaři nosit na znamení podřízenosti. Díky svému daru by snad mohla mít o něco lepší život, protože se může vyučit sklenařským brusičem.
Jenže její schopnosti jsou už teď tak výjimečné, že si ji vybere kapitán pětadvacítky, družiny, která chrání sklenařská města před nebezpečnými tvory zrozenými z otráveného vzduchu za štítem.
Ilan ví, že musí své tajemství před pětadvaceti bojovníky za každou cenu uchránit. Jsou to přece nepřátelé a život sklenaře pro ně nic neznamená. Nebo se mýlí?

Můj názor:

Po zjištění, že vyjde původní česká fantaska a po spatření velice lákavé obálky, jsem tušila, že knihu budu muset přečíst. A co teprve, když jsem přečetla anotaci – to už bylo stoprocentní. Když jsem měla za sebou prolog, bylo mi jasné, že jsem vyhmátla perlu. Paní autorce se na cca 5% textu podařilo přesvědčit mě o tom, že kniha bude tou nejlepší volbou. A taky ano. Dostala jsem vše, co potřebuje perfektní kniha – fascinující svět, úžasné hlavní hrdiny a trochu (dost :)) strachu při napínavých scénách. Většinou nemám potřebu nadšeně extatických projevů, ale tohle je pro mě kniha roku!!!

Vítejte v roce 2346 v tom, co zbylo po válce z našeho světa – ve světě, jehož středem, okolo kterého se soustředí veškerý život a na němž život závisí je nerost Sklenit. Sklenit poskytuje ochranu, technologii a dokonce dokáže uzdravovat a prodloužit život. Ti, kteří jej těží z hloubi země, opracovávají a nejlépe mu rozumějí, se nazývají sklenaři. Elitou mezi nimi jsou pak brusiči, kteří sklenit upravují do podoby zbraní nebo jiných potřebných věcí. Některým – těm nejlepším z nich, sklenit dokonce zpívá, jsou to Naslouchači. Jsou velice důležití, protože jen oni dokážou slyšet reteu – bariéru tvořenou neviditelným štítem mezi sklenitovými turnuly (věžemi) a bariéra chrání celý svět před jedovatými mraky na druhé straně a vším, co v nich možná žije. Pokud se turnula poškodí, Naslouchači to poznají a dokážou ji opravit včas.

Na začátku příběhu se ocitáme ve sklenářském městě Amarii – v nejstarším městě v horách, které původní sklenaři postavili. Oni už ale dávno městu nevládnou. Moc převzali lidé z nížin po té, co sklenaři prohráli válku, či spíše bitvu. Sklenaři jsou nyní jejich otroci. V tomto městě se také narodila hlavní hrdinka, která nám příběh vypráví, Ilan. Dívka, ač je dítětem samotného faji (vládce města), žije ve sklenářském ghetu. Jednoho dne se ale u ní projeví dar – uslyší reteu. Její naděje na lepší život se prudce zvyšují, protože nastoupí jako nejmladší učeň v historii do brusičské dílny. Bohužel má ale věc jeden háček, nikdo nesmí vědět, že je dívkou. Už od malička ji matka vydává za chlapce a skrývá pod maskou a pláštěm, který sklenaři nosí – proč? Přečtěte si to :). Díky svému mimořádnému talentu se dokonce dostane do služeb pětadvacítky – elitních válečníků z nížin, kteří jsou velice vážení, protože jako jediní dokážou ovládat meče z čirého sklenitu – duvaly.

V prologu knihy je vše tak úžasně vysvětleno, že čtenář vůbec netápe v názvech věcí a dokonale pochopí historii, to proč sou věci tak, jak jsou a jak fungují, proč žijí sklenaři prakticky ve středověku, když lidé z nížin mohou používat moderní technologie... Pak je možné se jen soustředit na úžasný příběh. Konstrukce celého vyprávění je jedním slovem dokonalá! Nejdříve se dozvídáme všechny fascinující věci o životě sklenařů – i ty méně pěkné. Nemohla jsem jinak, než číst doslova s otevřenou pusou a obdivovat fantazii paní autorky. Po té, co se Ilan dostane do služeb pětadvacítky a vyrazí s nimi na cesty, začne příběh dostávat spád a o napětí a strašidelné situace není nouze. V poslední třetině byly některé scény vážně napínavé a skoro kingovsky děsivé :). Přitom ale paní autorka nepřehání a nic nezní nepatřičně. Všechno jí v příběhu dokonale zapadá. A rozhodně jí nelze upřít vypravěčský talent a smysl pro stupňování napětí děje. Svět, který stvořila, je naprosto originální a promyšlený do posledního detailu. Paní Stehlíková popisuje věci bohatým jazykem a vymýšlí si pro věci a tvory ve svém světě krásné názvy. Nechává i dost místa pro vlastní fantazii čtenáře, při té nejnapínavější scéně jsem situaci před sebou doslova viděla!

Její postavy jsou skutečné osobnosti, dobře propracované a uvěřitelné, bez nelogičností v chování. Ilan je třináctileté dítě, proto v určitých chvílích reaguje tak, jak by dítě v neznámé situaci nejspíš reagovalo. Oblíbila jsem si ji, i přes to, že se dokázala chovat i jako drzý spratek :) a krásně jsem si s ní její příběh užila. Bojovníci pětadvacítky jsou taky úžasná stvoření, a i když se projevují jako jednoznační klaďáci, nevadilo mi to. Záporných postav bylo v příběhu také dost. Jak bývá ve fantasy příbězích zvykem, nechybí ani tajuplný nepřítel, který ohrožuje hrdiny. Paní autorka sem tam naznačila, ale pořád jsem v průběhu čtení netušila, o co vlastně jde, co je to Zlo, kterého se mám bát. Napětí a zvědavost postupně narůstá a co si budeme namlouvat, fakt jsem se v některých částech bála otočit se zády ke dveřím :) a pořád to nevím! Co TO je!!! Je to mocné, tajemné a děsivé :).

Jsem také ráda, že paní autorka neměla potřebu zahrnout do děje žádné milostné trojúhelníky nebo jiné podobné geometrické útvary, jak je poslední dobou zvykem. Pravda, Ilan je na to (zatím) docela mladá, ale jsou autoři, které to nezastaví. Paní Stehlíková prozatím staví svoji hrdinku před úplně jiné problémy a nenaložila jich na ni zrovna málo. Nejdříve odchod od rodiny se skupinou neznámých mužů, její tajemství, které musí skrývat a na které je najednou úplně sama. Ze všech stran jen nenávist a pohrdání ostatních, ponižování a vysmívání, pro její sklenářský původ a hábit, který musí nosit, aby nikdo nepoznal, že je dívka. A do toho všechny ty nové zážitky a zkušenosti, kterým je vystavena a pochopitelně také to záhadné nebezpečí. Uf, trochu moc věcí na třináctiletou holku :). Naštěstí se bojovníci pětadvacítky jeví jako slušní lidé a Ilan u nich najde zastání. A třeba… možná v dalších dílech se nějaké té lásky taky dočkáme :).

Mám radost, že u nás máme další knihu, která se směle může postavit vedle kvalitních cizích fantasek a obstát v té konkurenci se ctí. Bohužel má tahle kniha jednu vadu – musím čekat na další díl! Ale já si počkám, protože to stojí za to. Paní Stehlíková, jestli to čtete, tak už prosííím nečtěte, ale pište! A nejlépe dalšího Naslouchače.


Děkuji Palmknihám za tento úžasný příběh, který mi poskytli prostřednictvím recenzního výtisku. Knihu můžete mít taky a to hned, stačí kliknout sem.

13. 5. 2016

Seznam článků o přečtených knihách


Tak už i mě narůstající množství článků o přečtených knihách donutilo napsat abecední seznam. Mám takové tušení, že by to mohlo pomoci v orientaci na blogu těm, kteří hledají konkrétní knihu, tedy občas i mně :). Na článek se dostanete kliknutím na název knihy. Seznam průběžně doplňuji.


A
Aktivní kovy - Štěpán Kopřiva
Andělská tvář -Hana Marie Körnerová
Anna krví oděná - Kendare Blake
Areston - Josef Pecinovský
Asfalt - Štěpán Kopřiva

B
Bez šance - Neal Shusterman
Bílá noc - Jim Butcher
Blackout - Marc Elsberg
Born to run - Zrozeni k běhu - Christopher McDougall

C
Caraval - Stephanie Garber
Co po ní zůstalo - T.R. Richmond
Černé drahokamy – trilogie - Anne Bishop

D
Dáma z popela -  Christine Trent
Dáma z Růže - Sandra Worth
Dcera čarodějnice - Paula Brackston
Dcera kostí a dýmu - Laini Tailorová
Dívka, která sahala po hvězdách - Sarah Addison Allenová
Dlouhý sprint s ozvěnou - Miroslav Žamboch
Dny krve a hvězdného třpytu - Layni Taylorová
Doctor Who: generace velkého třesku - Gary Russell
Drahokamy - série - Kerstin Gier
Drsný spasitel - Miroslav Žamboch
Dubnová čarodějka - Majgull Axelssonová
Dvůr mlhy a hněvu - Sarah J. Maas
Dvůr trnů a růží - Sara J. Maas

E
Einstein a Einstein - Marie Benedictová
Elementum - Jiří Dittrich
Epos o panáčkovi - Jaroslav Beznoska
Erebos - Ursula Poznanski

F
Falešný polibek - Mary E. Pearsonová

G
Griša : Světlo a stíny- Leigh Bardugo

H
Habitat - Boris Leto
Harry Potter a prokleté dítě - Jack Thorne
Hořké tajemství - Barbara Woodová
Hra o trůny - George R.R. Martin

CH

I
Inkarceron - Catherina Fisher
Isola - Isabel Abedi

J
Jackaby - William Ritter
Jak stvořit dívku - Caitlin Moranová
Jana - April Lindnerová
Jed - Sara Pooleová
Jen jedna bude královnou - Philippa Gregory
Jiskra v popelu - Sabaa Tahir

K
Karanténa: Samotáři - Lex Thomas
Kariéristky - Louise Bagshawe
Kartář - Charlie Greenberg
Kateřina Aragonská: Pravá královna - Alison Weirová
Každé řešení má svůj problém - Kerstin Gierová
Kdes byla včera v noci - Lynn Crosbie
Kdo pohne osudem - Jane Stubbs
Klan vlčice - Maite Carranzová
Kletba osudu - Tereza Mikulová
Králova konkubína - Anne O´Briennová
Královna Alžběta - Alison Weirová
Královnin gambit - Elizabeth Fremantleová
Krvavá hraběnka - Linda Lafferty
Krvavá Máry a jiné strašlivé historky - Petr Janeček

L
Láska podle Shakespeara – Georgina Guthrie
Les rukou a zubů - Carrie Rian
Longbourn - Jo Bakerová
Lovci duchů - Neil Spring

M
Machinace - Hayley Stoneová
Malé černé a devět žen - Jane L. Rosenová
Metoda 15/33 - Shannon Kirk
Měsíční svit nad Paříží - Jennifer Robsonová
Město mečů - Robert Jackson Bennet
Město schodů - Robert Jackson Bennett
Místo v mém srdci - Jane Green
Mladý Mesiáš - Anne Rice
Mrazivý oheň - Amanda Hockingová
Mrtvý klíč - D.M. Pulley
Můří deníky - Rachel Kleinová

N
Nalehko - Clara Bensenová
Naslouchač - Petra Stehlíková
Navigátoři Duny - Brian Herbert, Kevin J. Anderson
Návrat z temnoty - Liz Coleyová
Nejchladnější dívka ve městě Chladu - Holly Black
Nejkrásnější - Marissa Meyer
Nejšťastnějsí dívka na světě - Jessica Knollová
Nestydaté plavky - C.D. Payne
Netvor - Alex Flinn
Neviditelná knihovna - Genevieve Cogman
Nezkoušej na mě zapomenout - Petr Heteša
Než jsem tě poznala - Jojo Moyesová
Nové Pompeje - Daniel Godfrey

O
Obránci Ulthuanu - Graham McNeill
Oko za oko - Jenny Hanová, Siobhain Vivianová
Oneiros - Markus Heitz
Ostrov lhářů - E. Lockhartová

P
Pád Anne Boleynové - Alison Weirová
Panicové - Diana Gabaldon
Panský klub - Daniel Kapča
Papírová princezna - Erin Watt
Pasažérka - Alexandra Brackenová
Páté evangelium - Ian Caldwell
Pekelné stroje - série - Cassandra Clare
Píseční červi Duny - Brian Herbert, Kevin J. Anderson
Plamen v temnotě - Sabaa Tahir
Pod nekonečnou oblohou - Veronica Rossi
Pomsta lorda Ravenscara - Barbara Cartland
Poslední dívka - Riley Sager
Poslední království  - Bernard Cornwell
Posvátné lži Minnow Blyové - Stephanie Oakesová
Po zemi bloudím dál - Rae Carsonová
První dojmy - Charlie Lovett
Příběh služebnice - Margaret Atwoodová
Příliš mnoho Kateřin - John Green
Pýcha a předsudek -Jane Austen

R
Ramses Prokletý - Anne Rice
Rhett Buttler - Donald McCaig
Rudý úsvit - Pierce Brown
Růže podzimu - Abigail Gibbsová
Rychle a bezbolestně - Markéta Dočekalová

Ř
Řád zlomených křídel - Aliette de Bodardová
Řekni vlkům, že jsem doma - Carol Rifka Bruntová
Řeky Londýna - Ben Aaronovich
Řezník - Jennifer Hillier

S
Sběratel kostí - Jeffery Deaver
Sběratelka parfémů - Kathleen Tessarová
Selekce - trilogie - Kierra Cass
Seznam mrtvých - Jennifer L. Armentrout
Sirotek č.8 - Kim Van Alkemade
Sítě - Petra Dvořáková
Slyším tě všude - Connie Willisová
Smolný rok - Joshilyn Jacksonová
Spratek - Steven Erikson
Století páry - Petr Schink
Stopy v oblacích - Richard Askwith
Střípky duší - Mary Lindseyová
Svatební noc - Sophie Kinsella

Š
Šachovnice královny - Yann Kerlau
Šepot - Isabel Abedi
Šílená - Chloé Espositová
Škola dobra a zla - Soman Chainani
Škola dobra a zla - Svět bez princů - Soman Chainani
Škola dobra a zla - Poslední navěky - Soman Chainani

T
Tady byla Britt-Marie - Fredrick Backman
Tajemství tudorského dvora - D.L. Bogdanová
Temná hrdinka – Abigail Gibbsová
Thonis - Walter Slovo
Třpytný dvůr - Richelle Mead
Tulák - Peter Newman

U
Útěk do divočiny - Jon Krakauer
Útěk z Arestonu - Josef Pecinovský

V
Vánoční zázrak - Jay Asher
Vatikánská princezna - C.W. Gortner
Vážka v jantaru - Diana Gabaldon
Versailles - Králův sen - Elizabeth Massie
Velké problémy v malém Vietnamu - františek Kotleta
Ve stínu trůnu - Elizabeth Fremantleová
Ve světle nebo ve stínu - kolektiv autorů
Vikingova čarodějka - Kelli A. Wilkins
Ví o tobě - Sarah Pinborough
Vládce Arestonu - Josef Pecinovský
Všechno, úplně všechno - Nicola Yoonová
Vysoká hra - Kay Hooper

W
Wicca - Cate Tiernanová
Wonderland - Země divů - Jennifer Hillier

Z
Zaklínač I. - Poslední přání - Andrej Sapkowski
Zavržený - Becca Fitzpatrick
Zázrak v plechovce - C.D. Payne
Zkrocená královna - Philippa Gregory
Zrcadlová říše - Kameron Hurley

Žárlivá Kateřina - Jean Plaidy


11. 5. 2016

Tour de Levné knihy - nové úlovky


Dnes jsem tak náhodou (haha, to určitě :)) procházela kolem Levných knih a rozhodla jsem se mrknout dovnitř, co mají nového, protože za dnešní ranní sportovní výkony si odměnu zasloužím. A taky je pěkné počasí, to chce taky oslavit nějakou pěknou, novou a levnou knížkou :). Důvody se prostě vždycky najdou. Byla jsem hodná panenka a celkově jsem tam nenechala ani stovku. To by možná chtělo jako odměnu nějakou další knížku :).
Co jsem tedy ukořistila?

Deklarace smrti

Já prostě tyhle dystopky, kde hlavní hrdina mocně a nespravedlivě trpí miluju! Ono se to tak dobře čte. Teda aspoň většinou :). Na Databázi má kniha lákavé hodnocení 80%, což je docela dost. Obálka i anotace vypadají skvěle a knížka je to útloučká, takže tak na léto k vodě :)

Erebos

Kolem téhle knížky už jsem párkrát prošla a přiznávám, že téma mě láká strašně moc! Navíc ona už, chuděrka, byla poslední a ležela tam tak strašně sama a opuštěná a šilhala na mě tím rudým očkem na obálce... tak se mi jí zželelo a obětovala jsem těch 29 kaček :). Doma jsem dodatečně zjistila, že má úžasné hodnocení - celých 85%. Takže se mi možná investice vyplatí. Anotace na Databázi zde.

Šepot

Posledním a nečekaným úlovkem je Šepot. Od paní Abedi mám už Isolu a je tedy logické, že když se mi líbila, tak chci i tuto její knihu. Našla jsem ji tam zastrčenou v polici se zbytky - poslední kus. Dnes jsem měla na posledňáky štěstí :). Z úlovku mám patřičnou radost, protože ji chci už dlouho a nějak nebyla k sehnání. Hodnocení na Databázi má Šepot krásné - 80%, takže bude určitě stát za to.

Všechny knížečky jsou krásné a útlé, takže budou ideální na čtení při válení na dece u vody nebo jinde. Moc se nepronesou, místo nezaberou a ještě budou dělat příjemnou společnost :).

Co máte na léto nachystané vy? A četli jste některou z mých nováčkyň?



9. 5. 2016

Láska podle Shakespeara


... kdo opravdu miloval jinak, než na první pohled...  (Jak se vám líbí, 3.5)

Autor: Georgina Guthrie
Rok vydání: 2016
Nakladatel: Grada
Překlad: Kristýna Vítková



Anotace:

"Milovat, či nemilovat svou studentku, to je, oč tu běží... "
I v 21. století může na univerzitě vzkvétat zakázaná láska jako ze Shakespearova dramatu. Aubrey Priceové začíná poslední semestr jejího bakalářského studia na torontské universitě. zdá se, že už brzy v poklidu dokončí svá studia Shakespearových děl. Pak se ale na katedře objeví nový asistent daniel a Aubrey se do něj zamiluje. Ani jemu není chytrá, vtipná a nezávislá dívka lhostejná. Ale je tu přísný zákaz vztahů mezi učitelem a studentkou na univerzitě, fakt, že je daniel děkanovým synem, a také jeho temné tajemství z minulosti...

Můj názor:

Už vás někdy posedla neodolatelná chuť na nějakou romanťárnu, kterou jste ještě nečetli? Mě zrovna teď a proto vyhrála první místo v pořadníku knih k přečtení zrovna tahle. Nejspíš tomu pomohl i pan Shakespeare v názvu knihy a nenápadné upozornění na moderního Romea a Julii. Obálka je také vcelku přitažlivá a ke knize se hodí. Prostě samá pozitiva, a teď už pojďme na ni:

Od knihy jsem od počátku očekávala jediné – ničím nerušenou romantiku, bez detailních erotických scének (více či méně čuňačinkových), které jsou v současnosti nacpané skoro v každé knize. A blesk zalíbení z čistého nebe lásky udeřil už v první kapitole. Paní autorka se rozhodla nic nezdržovat, protože my stejně víme, jak to bude… a ona ví, že my víme :).

Aubrey je studentkou vysoké školy a také asistentkou v děkanské kanceláři. Od začátku působila jako intelektuálka, které na studiu a výsledcích záleží a chováním spíš jako středoškolačka. Zdá se, že je poměrně hezká a žádoucí holka. Škoda že nebyla trochu víc živá a méně upjatá, ale co se mi na ní líbilo – nebyla to žádná hloupoučká nanynka, co by se sebou nechala vláčet z rohu do rohu, za tohle rozhodně sbírá paní autorka body navíc. O panu úžasňákovi víme od začátku toto: jmenuje se Daniel, obléká se na styl vagus, na osobní zevnějšek tedy moc nedbá (pozor, první dojmy mohou klamat:)), má ty nejmodřejší modré oči, je krásný a neskutečně přitažlivý… a Aubrey mu pořád kouká na zadek :). A já ho nemám ráda a ani ji. Což mě trochu mrzí, protože v tomto typu příběhu ráda fandím hlavním hrdinům (raději jsem měla postavu Penny – snoubenky Danielova bratra a Matta – spolubydlícího Aubrey).

Tito dva, tedy Daniel a Aubrey, na sebe narazí na semináři, který se týká Shakespeara – Aubrey ho navštěvuje jako posluchač a Daniel je asistent profesora. Vzhledem k tomu, že vztahy mezi učitelem a žákem přísně se zapovídají, je jasné, že jejich vzájemný vztah bude komplikovaný. Otázka ovšem je, kolik z těch problémů si přivodili sami :), ale nakonec vše dobře dopadne dle scénáře - chtějí se, mají se, hádají se, usmíří se. Toto je klasika a ve většině romantických příběhů se to nemění. V průběhu čtení mě hodně překvapovalo, proč se Daniel tak urputně brání vztahu s Aubrey. Ono kdyby se chtělo, tak by to přece nějak utajit šlo. Podle jeho chování mi nijak zásadový nepřipadal, takže tohle v tom nebylo. Zdálo se, že Daniel má z minulosti nějaké tajemství a podle toho, co bylo na začátku naznačeno, jsem tak trochu tušila, oč by mohlo jít. Na konci se „To“ pochopitelně provalí a Danielovo jednání je pak o něco více pochopitelné. Jinak ve mně jejich vztah nechával spíše neutrální pocity, moc mi nezáleželo na tom, jestli spolu nakonec budou nebo ne.

Každá kapitola je uvedená úryvkem ze Shakespearova díla, což se mi moc líbilo a rozhodně mám díky tomu chuť si od Mistra Shakespeara něco přečíst. Tento malý citátek vždy souvisel s děním v další kapitole. Styl psaní je hodně jednoduchý, nijak oslnivý a reakce hrdinky Aubrey (která příběh vypráví) na pana Úžasňáka místy mírně úsměvné :) ne že bych nevěřila na lásku na první pohled… ale jo, proč ne. Zápletka se zpočátku také jevila jako poměrně plytká záležitost, ale dokonalou konstrukci příběhu čtenář určitě nehledá v knihách tohoto typu. Teď při zpětné rekapitulaci se mi trochu zdá, že romantika a nenaplněná vášeň byla možná trochu přehnaná až místy hůře uvěřitelná, ale při čtení mi to tak nepřipadalo a rozhodně mě to bavilo číst a užila jsem si to. Líbily se mi scény ze semináře, kde studenti a především Aubrey živě diskutovala s Danielem o rozboru Shakespearových děl a některé myšlenky, které zde zazněly, byly zajímavé.

Co mi trochu unikalo, bylo přirovnání příběhu k příběhu Romea a Julie. To bylo opravdu hodně mimo a jak kvalitou příběhu, tak dějem jako srovnání jablek a hrušek – obojí ovoce, ale z rozdílného stromu:). Kniha byla opravdu velice nenáročné čtení, ale pro ty, kteří si rádi odpočinou u jednoduchého příběhu, který ničím nepřekvapí, to bude to pravé, a i když znám lepší romantické příběhy, musím říci, že jsem od knihy dostala přesně to, co jsem očekávala. Nelituji času stráveného s ní, ale nejsem si jistá, že budu číst druhý díl.


Za poskytnutí recenzního výtisku moc děkuji Palmknihám. Pokud vás knížka zaujala, můžete ji zakoupit zde.