Autor: Barbara Cartland
Rok vydání: 2003
Nakladatel: Baronet
Překlad: Tereza Blažková
Anotace:
Hrdinkou románu je Romara Shaldonová, která přijíždí do Londýna za svou sestrou. Caryl utekla z domova se sirem Harveyem Wychlboldem, který je sice bohatý, ale postrádá urozený původ. Ten chce získat právě sňatkem s Caryl, avšak její otec dceru vydědí a přikáže rodině, aby s ní přerušila styky. Romara nachází sestru na pokraji nervového zhroucení: Nejenže ji milenec terorizuje, ale navíc jí hrozí strašný skandál, neboť je v jiném stavu a zůstala neprovdaná...
Můj názor:
Který čert mi nakukal, že budu číst zrovna toto? Aha, už
vím! Nuda ve vlaku a potřeba číst něco, s čím mi případně nebude vadit
„seknout“ v polovině. Toto jsem tedy od knihy očekávala. Anotace celkem nic moc, obálka vyloženě
příšerná a nezachraňuje to ani moje oblíbená modrá. Jediné, co lehce hovořilo
pro knihu, byl úspěch předchozího románu paní Cartland, který jsem četla a
vracím se k němu dodnes (Černý panter). V tomto příběhu jsem ovšem
panterovskou kvalitu a čtivost nenašla.
Hlavní hrdinka celého příběhu Romara, je osiřelou dcerou
generála a seznámíme se s ní v momentě, kdy přijíždí do Londýna na
naléhavou písemnou žádost svojí sestry, kterou už léta neviděla. Sestra Caryl
totiž utekla s jistým pánem, kterého její otec neschvaloval a ocitla se
tak v rodinné klatbě. Romara žije v domnění, že sestra je šťastně
vdaná. Jenže ona není ani šťastná, ani vdaná a jediné co je, tak těhotná a
zoufale žádá sestru o pomoc. Pan svůdce si ji navíc nehodlá vzít ani za nic a
po té co najde Romaru u sebe v domě ji v opilosti zbije a doslova
vyhodí na ulici. Tam Romara leží v bezvědomí, než ji seberou
okoloprocházející opilí členové vyšší společnosti. Odnesou ji ke svému
kamarádovi, který odmrštěn dívkou, do níž si myslí, že je zamilován, pronesl
v opilosti slib, že si vezme tu nejošklivější holku v celém Londýně.
A zmlácená Romara moc hezky nevypadá, takže pojme za choť zrovna ji…
Zápletka nevypadá moc věrohodně, ale byla jsem ochotná
zamhouřit oko a v této části mě kniha dokonce i bavila. Lord Ravenscare –
Romařin nový manžel, byl vlastně docela příjemný člověk a vypadalo to, že se
jim manželství nakonec vydaří i přes řešení trablí Romařiny sestry. Když ale
manželé odjeli na venkovské sídlo, začalo se všechno kazit. Nejvíce mi asi
vadilo, že lord viděl v Romaře svojí matku (ehm, takový menší oidipáček).
Postavy byly strašlivě černobílé – buď byl někdo naprosto hodný nebo naprosto zlý. Nic mezi tím. Toto mi při
čtení dost vadilo a postavy díky tomu působily jaksi uměle a nedodělaně.
Nakonec jsem nejvíc věřila padouchovi, protože jeho jednání mělo alespoň
pochopitelný a jasně řečený motiv. Ti hodní byli nudní a prkení.
Jedná se o román pro ženy, takže všechno dopadne tak dobře,
až to bylo skoro nepříjemné. Všechno špatné je smáznuto, protože lord má všude
známé a zařídí to. Všichni se vzájemně najdou a jsou tak úžasní, že prostě musí
žít šťastně až na věky. Závěrečnou scénou, kde si lord a jeho lady konečně
sdělí, co k sobě cítí, to paní autorka zabila definitivně. Z desetistránkového
„miluju tě k smrti“ výlevu obou protagonistů se mi udělalo trochu blbě,
tak jsem posledních pár stránek odlistovala k zářnému hepyjendu.
Pravděpodobně se milovali dál, ale já už neměla sílu to dočíst. Musela bych
totiž mhouřit oči tak, že bych na to už ani neviděla :). A tuto knihu už nikdy
více.
Nechápu, proč některé romány pro ženy (i od stejné autorky)
mohou být tak pěkné a milé a některé se nehodí ani na podložení nohy od stolu.
Toto sice nebyl úplně ten případ, protože do půlky mě to snad i bavilo,
rozhodně zaujalo, ale do knihovny bych si knihu určitě nezařadila. Je mi líto,
ale nedoporučuji knihu ani tomu čtenáři, který má chuť na romantický blábol.
Jedině snad skalnímu fanouškovi autorky, ale pozor, pane fanoušku, ať si
nepokazíš dojem.
Žádné komentáře:
Okomentovat