Autor: Brian Herbert, Kevin J. Anderson
Série: Duna (8. díl)
Počet stran: 568
Rok vydání: 2016
Nakladatel: Baronet
Překlad: Dana Chodilová
Anotace:
Po velkém chaosu celého vesmíru musí dojít opět ke sjednocení, a tak je lidstvo nuceno postavit se tváří v tvář říši strojů vedené nenasytným Omniusem. Rychle plynoucí děj přináší nespočetně zápletek a akčních scén, jež činí cyklus tak přitažlivým.
Můj názor:
Můj názor:
Jakožto milovníka Duny (první díl série), která mě přivedla
k fantasy literatuře a dosud ji považuji za nejlepší knihu svého druhu, mě
pochopitelné nové vydání Písečných červů nemohlo nechat chladnou.
Pro čtení této knihy je nezbytné přečíst předchozí díly
série. Jinak totiž nedávám moc šanci pochopení celého děje a souvislostí a
hlavně bez znalosti předchozího díla čtenář jen těžko ocení krásu příběhu a
prostředí a také dokonalou promyšlenost fungování světů, náboženství a
filosofie, na které je založená celá série Duna.
Proč je náboženství
důležité? Protože sama logika člověka nedonutí k velkým obětem. Za
předpokladu náležité náboženské horlivosti se však lidé vrhnou do beznadějného
rizika a ještě se budou považovat za požehnané.
Missionaria protectiva, První učebnice
Děj začíná 21 let po úniku z Kapituly. Ocitáme se na
palubě nelodi Ithaka a v axolotlské nádrži se chystá ke zrození ghola. A
ne jen tak obyčejný ghola. Jedná se o klon narozený z uchovaných buněk
samotné Alie, Vládkyně nože, dcery Jessiky a sestry Paula Muad´diba, který byl
prvním Kwisatsem Haderachem. Ostatní členové-gholové Ariiny rodiny už jsou
oživeni a s nimi mnoho dalších důležitých postav, jenž byly zásadní při
svrhnutí vlády rodu Corrino, které se odehrálo nějakých patnáctisíc let zpět.
Mají stát i v čele nového odporu proti myslícím strojům, o nichž se soudilo,
že byli již dávno vyhlazeni.
Lidé nejsou nikdy
schopni naprosté přesnosti. Navzdory veškerým znalostem a zkušenostem, které
jsme načerpali od nesčetných „vyslanců“, Tvarových tanečníků, nám zbyl jen
zmatený obrázek. Ty chybné zprávy o lidské historii nicméně poskytují zábavný
přehled o přeludech lidstva.
Erasmus, Záznamy a analýzy, záloha 242
Proti skupince dávných hrdinů
stojí Synchronizované impérium v čele s Omniusem – počítačovou
všemyslí a jeho mluvčím Erasmem, myslícím strojem. Tito dva chystají Armagedon,
chtějí zotročit a vyhladit veškeré lidstvo a nastolit definitivní vládu
myslících strojů. Průběh událostí v závěru Armagedonu určí poslední
Kwisatz Haderach a ten se nachází na nelodi. Proto po ní Omnius zuřivě pátrá a
mezitím jeho lodě plné strojů pokračují ve vybíjení lidí a dobývají jednu
hvězdnou soustavu za druhou. A stroje mají také své gholy – barona Vladimira
Harkonena a Paola, druhého z klonů Paula Muad´diba.
Finální bitva mezi Starým
impériem a Myslícími stroji je na spadnutí. Kdo zvítězí? Lidé nebo stroje? Nebo
někdo třetí…
(Jen poznámka na okraj: Myslím, že už je jasné, proč je nutná
znalost předchozího díla, bez toho se totiž v pojmech nedá orientovat.)
 |
| Zdroj. |
Dunu jsem objevila někdy na základce a byla jsem okouzlena
celou filosofií, myšlenkami a náboženstvím, které pan Herbert stvořil. Nejinak
je tomu i v tomto posledním díle, které však již nepíše on, ale jeho syn.
A je to na knize docela poznat
Děj se dělí na kapitoly označené vždy tak aby bylo jasné
kolik let od úniku z Kapituly právě je (21 22 23) a každá kapitola
obsahuje kratší části z různých míst, aby bylo jasné, co se v tom
roce odehrálo důležitého a kde. Části jsou odděleny citáty a myšlenkami postav,
které souvisí s dějem další kapitoly. Tyto myšlenky mám ráda, dokážou
vyvolat mnoho otázek a podnětů k zamyšlení nebo nakopnout k tomu,
abyste si odpověď našli sami.
Ústředním motivem příběhu jsou píseční červi. Pro někoho
proto, že jejich životní cyklus se pojí se zvláštním geriatrickým kořením
melanží. Většina lidstva už na něm sice závislá není, ale přece jen se najdou
tací, kteří ho potřebují – Kosmická Gilda pro svoje navigátory a benegesseriťanky
pro budoucí Ctihodné matky. Platidlem je pro všechny. Pro druhé jsou červi
důležití, protože je uctívají jako bohy. V knize se objevili hned ve dvou
podobách – geneticky modifikovaní jedinci, vypuštění do moře planety
Buzzel a původní píseční, kteří našli domov na Quelsu. Spolu s jedním
mužem budeme také snít o tom, že se vrátí zpět na vypálenou a mrtvou planetu Arakis…
Druhou zásadní věcí je útok armády myslících strojů na
lidskou rasu. Stroje postupují nemilosrdně od planety k planetě a
rozsévají smrt. Proti nim stojí sjednocené Sesterstvo benegesseritských
čarodějek a posádka nelodi Ithaka v čele s gholou Duncana Idaha.
Sesterstvo spoléhá na zbraně, neloďani na oživené gholy, kteří mají cenné
taktické znalosti ze svých minulých životů a některý z nich by mohl být
poslední Kwisatz Haderach.
Všichni, kdo četli Dunu, vědí, co znamená mít na své straně
Kwisatze Haderacha, on je rozhodujícím prvkem, s ním se má naplnit
proroctví a údajně se vyloučí neúspěch v poslední bitvě. Obě strany se
proto snaží najít ho za každou cenu, jenže všichni tak trochu pozapomněli na
to, že on může mít vlastní hlavu a pěkně paličatou. Kdo to měl být jsem neuhodla
a každou chvíli se přikláněla na stranu jiného favorita…
Žádné vzdělání, výcvik ani jasnozřivost nám nemohou ukázat tajné
schopnosti, které v sobě skrýváme. Můžeme se jenom modlit, aby ten
zvláštní talent byl k mání v době, kdy to budeme nejvíc
potřebovat
benegesseritská příručka akolytek
Už ze začátku je zřejmé, že se mi styl, kterým je kniha
psaná líbí a vyhovuje mi. Předpokládá totiž větší samostatnost čtenáře.
Množství popisů je celkem omezené ve srovnání s jinými fantaskami, autoři
se nevyčerpávají zbytečnými detaily a spoléhají na znalost předchozího díla a
představivost čtenáře. Příběh je psán zajímavým stylem a myslím si, že se nic
důležitého nezatoulalo v překladu. Musím přiznat, že původní Duně – myslím
první díl série - se ale nevyrovná a to především zpracováním postav – hrdinů
příběhu, které si páni autoři vypůjčili z původního díla. Některé postavy
se mi zdály dost charakterově znehodnoceny, působili ploše a nedotaženě,
uspěchaně. Možná to bylo tím, že jako gholové nejdříve neměli svoje vzpomínky
z minulých životů, jenže například takový fenomenální intrikán jako byl
baron Harkonnen vzpomínky měl a přes to působil jako hlupák. Zdá se mi, že
pánové autoři nevyužili možnosti, které se jim nabízely se skupinou oživených
gholů. Někteří z nich nakonec svoji vteřinu slávy měli, ale bylo to
opravdu nakonec a kromě Leta II mě spíš zklamali. Chápu, že kniha měla
především jiné hlavní hrdiny, jenže příběh působil tak, že si autoři nedokázali
poradit s takovým množstvím oživených postav z minulosti.
 |
| Zdroj. |
Zápletka byla poměrně komplikovaná, jak to bývá u této série
zvykem, ale v určitých věcech byla překvapivě průhledná, což tak úplně
zvykem nebývá. Líbilo se mi, že páni autoři zachovali systém „intriky
v intrikách jiných intrik“ a nepřátelé se objevovali na každém rohu. Každý
z vůdců skupin si šel za svým a to poměrně dost přesvědčivě.
Konec se mi zdál trochu laciný, ukecaný a uspěchaný oproti
například fenomenálnímu závěru zmíněné první Duny. Závěrečná bitva byla sice
popsána hezky, ale pak chybělo něco, z čeho by se mi zamotala hlava.
Prostě jen povídali a povídali až do konce. Jako
zakončení série Duna se každopádně vyplatí knihu přečíst i kdyby jen
z jakési nostalgie a hřejivého pocitu ze setkání s milovanými hrdiny,
i když nedokonalými. Je to prostě konec jedné legendy.
Knihu a nejen tuto, ale celou sérii, doporučuji všem. Ti,
kteří nic podobného dosud nečetli, díky ní možná objeví krásu tohoto typu knih
jako já. A ti ostatní si prostě užijí skvělou fantasy sérii. Každopádně
doporučuji začít od prvního dílu.
Za recenzní kopii velice děkuji Palmknihám. Pokud vás kniha
zaujala, můžete si ji pořídit zde. A mají i celou sérii :)
 |
| Zdroj. |
Žádné komentáře:
Okomentovat