24. 4. 2017

Doctor Who: Generace velkého třesku


Autor: Gary Russell
Překlad: Tomáš Oakland
Nakladatel: Jota
Rok vydání: 2017
Počet stran: 248



Anotace:

Dokážete si představit, jak všechny překvapí, když se v sydneyské zátoce otevře časový portál. A taky si dokážete představit, jak je vyvede z míry, když vedle Harbour Bridge dosedne ohromná pyramida, která nevhodně zaclání Port Jackson, a navíc vyzařuje čirou energii. Dokážete si představit úlek v jejich tvářích, když sem dorazí gangster Cyrrus Guča, profesor Jaanson a mimozemská nájemná vražedkyně Kik Zabiják, aby zářící pyramidu obsadili. A nakonec si asi dokážete představit, jak všechny vyděsí, když jim těsně v patách dorazí skupina podvodníků chystajících se provést svůj zatím nejodvážnější husarský kousek.
Tenhle gang sestává z Dlouhonožky (sexy komika), Psohlavce (který má na starosti bezpečnost a palebnou sílu), Mrněte (starajícího se o logistiku), Lopaty (hlavní archeoložky a historičky) a Felčara (jehož povinností je uchránit vesmír před explozí, vedle níž velký třesk vypadá jako provlhlá rachejtle).
A když někdo omylem probudí Prastary vesmíru – což podle Felčara nebylo úplně moudré ani rozumné –, věci začnou rázem vypadat velmi komplikovaně.


Můj názor:

O seriálu Doctor Who už jsem slyšela hodně. Dokonce i o knihách, které vycházejí. Teď poprvé se mi dostala jedna z nich do rukou díky nakladatelství Jota. Byla jsem na ni hodně zvědavá, hlavně na to, jaká bude pro někoho, kdo není milovník seriálu a vlastně ho ani nezná.

Přečtenou jsem ji měla během chvilky, ale napsat o ní něco nebylo úplně jednoduché. Není to kniha, která by se mohla chlubit hlubokým příběhem ani zásadními myšlenkami, nebo extra propracovanými postavami. Je to prostě jednoduchý, oddechový kousek určený k zábavě a jako takový je nutno ho posuzovat. V tomto ohledu musím říct, že kniha nezklame – alespoň ne fanoušky doktora Who.

Ve světě doktora Who – budu mu říkat Hů, protože se mi to líp píše, zdá se mi to vtipné a tak vůbec – jsem tedy byla úplným nováčkem. Poprvé jsem vkročila do vesmíru pána času otevřením desek této knihy a pravděpodobně jako poslední člověk ve známém vesmíru. Možná právě to způsobilo, že jsem byla nejdříve mírně zmatená a časté přeskakování v místě a času děje mi připadalo jako jeden velký guláš.
Postupně jsem z toho časoprostorového ragú vylovila základní zápletku, která více méně byla nastřelená v anotaci. Začátek knihy představil hlavní hráče v příběhu, postupně je svedl dohromady z různých planet a časů – proto to šílené přeskakování - aby se všichni setkali v Sydney v roce 2015, kdy se do tohoto krásného a dosud poklidného města přemístila pyramida Eternie. A protože jí chyběl jeden malý kousek, v důsledku čehož se chovala značně nestabilně, nedělal její pobyt Sydney zrovna dobře. Bylo nutné ji přemístit zase pryč, jinak hrozil tak veliký třesk, že by po současném vesmíru nezůstal ani atom…

Zdroj

Prostorově jsem se zorientovala poměrně rychle, koneckonců planeta, na které se aktuálně vše odehrávalo, byla vždy (skoro) zmíněna a Zemi jsem nakonec poznala poměrně bezpečně :). Časová orientace už na tom byla o poznání hůře. Jak si tak hrdinové příběhu poletovali z času do času, nechytila jsem se vlastně téměř vůbec, až přibližně od poloviny, ale já měla s daty problém už v dějepisu na základce. Považuji to tedy za svoji chybu. Přes počáteční zmatení jsem se začetla nečekaně rychle. Nejspíš to způsobil ten styl, kterým je kniha psaná. Nevím, jak to přesně popsat, snad jako zajímavým způsobem vtipný, občas prošpikovaný lehce jedovatou a uštěpačnou poznámkou. Každopádně mi to od začátku sedělo. Věty a kapitoly byly spíš krátké, takže se vše četlo svižně a snadno.

V prvních kapitolách na mě působily dost zmateně dialogy. Občas nebylo úplně jasné, kdo vlastně zrovna mluví, s kým a o čem, ale to přičítám také tomu, že moje setkání s příběhem bylo první. Ocenila bych tu nějaké výraznější popisné pasáže, které by mě trochu uvedly do děje – občas byly, pak to bylo dobré, ale když chyběly, vznikal právě ten zmatek a mírný pocit dezorientace. Naštěstí, jak děj plynul a já se více seznámila s postavami a přibylo i popisných částí, začala být pro mě kniha srozumitelnější a podstatně více zábavná. Postavy vůbec stály za to.

Tvorové to byli rozliční, od růžových krokodýlů počínaje, přes lidopsi, lidokřečky, lidokobylky…  a jo, lidi tam byli taky. A všichni tihle tvorové měli pusy a někdy i tlamy plné zajímavých a leckdy vtipných hlášek, které mě občas docela pobavily. Krom samotného doktora Hů mi v hlavě uvízl zejména tlustý podvodník Cyrrus Guča (jméno Guča si prostě zapamatujete :)) a jeho kumpánka Kik Zabiják, nejlepší zabiják ve vesmíru. Samozřejmě jsem se více zajímala o partičku kolem doktora Hů, která to se Zemí a vůbec s vesmírem myslela dobře a dělali vše proto, aby se zbavili té záškodnické pyramidy. Postavy nebyly nijak zvlášť propracované, ale myslím, že zde to nevadilo, jednak se předpokládala jejich znalost ze seriálu a také to pro děj nebylo nijak zvlášť podstatné.

Myslím, že knihu si lépe než naprostí neznaWhozi (pochází ze slova neznaboh), vychutnají spíše fanoušci seriálu, kteří budou již od začátku vědět, o co kráčí. Já jsem nejdříve dost tápala a netušila ani, kdo je kdo – to se správnému fanouškovi určitě nestane :). U knihy mě udržel jen zajímavý styl psaní a tvorové, kteří se v příběhu vyskytovali. Přes to se mi mírné šílenství, které z knihy vyzařovalo, docela líbilo a nemůžu říct, že bych se do čtení nutila. Fanoušek doktora Hů ze mě ale asi nebude.


Ta recenzní výtisk moc děkuji nakladatelství Jota. Pokud chcete, můžete si knihu pořídit zde.





Žádné komentáře: