15. 5. 2017

Dcera čarodějnice


„Jestli mne vyslechneš,“ začala jsem, „povím ti příběh o čarodějnicích. Příběh o kouzlech, lásce a ztrátě. Příběh o tom, jak čistá neznalost vede ke strachu a jak smrtící takový strach může být. Vyslechneš mě?“

Autor: Paula Brackston
Překlad: Štefan Kaleta
Nakladatel: Omega
Rok vydání: 2017
Počet stran: 360



Anotace:

Je jaro roku 1628. Mladá Bess Hawksmithová vidí, jak se tělo její matky houpe na Stromě oběšenců. Ví, že ji před stejným osudem může zachránit jen jeden muž – Gideon Masters, čaroděj. Také ví, že za jeho pomoc zaplatí vysokou cenu. 
Anglie, současnost. Elizabeth žije tichým životem. Celá staletí strávila o samotě. Po celou tu dobu se stěhovala z místa na místo, přežila morové epidemie, války a také žal, jejž nesmrtelnost přináší. Její osamělost ukončí až přátelství s mladou dívkou jménem Tegan. Elizabeth dobře ví, proč zůstává celá staletí uzavřená, ale přátelství Tegan ji obměkčí a Elizabeth se dívce otevře a začne ji učit řemeslu přírodních čarodějnic. 
Ale Gideon je stále na lovu. Nezastaví se před ničím. I po staletích míní získat Elizabethinu duši. A teď už Bess nebojuje jen za sebe: teď musí ochránit dívku, kterou začala milovat jako vlastní dceru.

Můj názor:

Když jsem objevila tuhle knihu, byla jsem očarována na první pohled. Lákavá obálka a anotace, která slibovala příběh plný čarodějnictví a něco málo ze současnosti i dob dávno minulých. Neodolala jsem a těšila jsem se na slibovanou poutavou a napínavou zápletku a neobyčejný příběh, který jsem měla zažít s čarodějkou Elizabeth Anne Hawksmithovou.

S Bess jsem se seznámila za dramatických okolností v noci na útěku z vězení. Byl rok 1628 a z popisu události bylo jasné, že Bess neprchá jen před lidmi, kteří ji uvěznili pro podezření z čarodějnictví, ale také před něčím nebo někým dalším. Něčím nebezpečným, co bylo prozatím ztělesněno pouze jménem Gideon...

Po napínavém prologu se kniha dělí na čtyři části nazvané podle pohanských svátků Imbolc, Beltain, Litha a Samhain. Každá část uvádí vždy úryvek z Bessina deníku – Knihy stínů, ze současnosti - tedy přesněji z roku 2007 a pak následuje příběh, který se odehrává v historii a zachycuje nějaké konkrétní období v Elizabethině životě.

Zdroj

N začátku části Imbolc je únor 2007 a Bess představuje svůj nový domov – Vrbovou chalupu na kraji vesnice Pasbury. Důležitá je pro ni především zahrada, kterou chce osadit bylinkami, z nichž vyrobí léčivé lektvary a oleje na prodej. Za svůj dlouhý život zažila opravdu hodně – dobrého i zlého a proto si cení svého klidu. Jediným člověkem z vesnice, se kterým naváže bližší kontakt je mladá dívka Tegan, osamělá a vrsteníky nepřijatá duše. Ta je značně neodbytná a po nějakém čase vnucování se začne být Bess sympatická, jednak proto, že jí připomíná sestru a taky proto, že Bess je, navzdory vnitřnímu míru, který z ní vyzařuje, v podstatě taky jen osamělá žena. Jednoho večera zvědavé Tegan vypráví příběh z dávné minulosti, kdy se stala čarodějnicí. Je to onen rok 1627-28 a díky tomuto vyprávení jsem poznala Bessinu rodinu a zjistila jsem i jak o ni přišla. Část obsahovala popis života tehdejší farmářské rodiny a byla dobře zpracovaná a zajímavá. Taky se zde poprvé představila záporná postava Gideona, který bude Bess v patách po zbytek knihy. V mládí ji stvořil jako čarodějnici, odemkl její síly a nyní ji pronásleduje, aby ji měl definitivně po svém boku jako služebnici černé magie.

 V druhé části - Beltain - se ve vyprávění podíváme do Londýna roku 1888. Bess tam pracuje ve Fitzroyově nemocnici jako asistentka chirurga. Pořád má v sobě touhu pomáhat lidem, obzvláště těm společností zavrženým a nemajetným. Třetí část mě zavedla do roku 1917 do zákopů první světové války ve Francii a Bess se představila jako zdravotní sestřička v polním lazaretu. Tato vyprávění z historie byla vždy vložena do popisu současných událostí, v nichž Elizabeth připravuje Tegan jako svoji učednici čarodějnického řemesla. Všechny historické epochy spojovala Bessiina touha pomáhat lidem a nenechat se vtáhnout Gideonem do temných možností magie. Bess byla před Gideonem neustále na útěku, často se stěhovala a vedla osamělý život, přes to vždy léčila a pomáhala dle svých možností a sil.

Zdroj

Postavy knihy ve mně budí dost rozporuplné dojmy. Bohužel jsem dospěla k názoru, že paní autorce moc "nejdou" mladé dívky. Spíš se jí daří vykreslit povahu starších a vyrovnaných žen, než dívek, které se hledají. Mladá Bess mi vůbec nebyla sympatická stejně jako mladá Tegan. V jejich chování bylo cosi nepříjemně nevyrovnaného a hloupého. Postupem času to z nich vyvanulo díky získávání zkušeností v čarodějnictví, což asi bylo autorčiným záměrem, ale špatný první dojem to už nenapravilo. U Tegan byl navíc skok od upovídaného a roztěkaného děcka k mladé ženě náhlý a vůbec nebylo zřejmé, kdy a jak k němu došlo. Ano, jistě že to bylo v důsledku výuky čarodějných řemesel, ale paní autorka mi to pouze oznámila místo toho, aby se to v příběhu postupně stalo. 
Stará Bess - současná Bess - byla moudrá a klidná paní a číst její popisy přírody bylo velmi příjemné. Prodlévání ve společnosti této postavy prostřednictvím jejího deníku bylo uklidňující. Pokoj, vyrovnanost a moudrost staletí ze stránek přímo prýštila. 
Gideon měl v příběhu zastupovat "temnou stranu síly". Jenže ta v něm chyběla. Paní autorka nedokázala zpracovat jeho postavu tak, aby mě o zlu v něm přesvědčila. Popis jeho černé duše na venek byl dobrý, i když trochu teatrální, ale hloubka mi chyběla.

Celkově mi potenciál čarodějnictví nepřipadal vůbec využitý. Bylo vidět, že paní autorka o něm hodně ví, ale v knize svých znalostí využila jen málo. Ke konci dokonce působilo čarodějnictví spíš jako divadelní triky a vyznívalo úsměvně. 
Část, ve které se Bess stala čarodějnicí, vypadala velmi slibně - její proměna, rituál a Gideonova osobnost byly tady na začátku velmi přesvědčivé. Na knihu mě tak tato první část velmi naladila. Bohužel při druhé části se dostavilo spíš zklamání. Dobré srdce Bess se sice projevilo i tady, ale celkově mi pro příběh tato část nic moc nepřinesla a využití jisté dobře známé historické postavy mi přišlo nadbytečné, i když mělo sloužit ke zvýšení napětí a vykreslení zla. 
Třetí část zase dojem vylepšila - postava Bess v ní ukázala rozhodnost a nějaký vývoj směrem kupředu. Dokonce i části ze současnosti, kde míchala lektvary a oleje měly svoje kouzlo a dobrý účinek na mě jako na čtenáře. 
Ovšem místa, kde se vyskytoval Gideon a pronásledoval Bess napříč časem, na mě nepůsobila vůbec tak, jak měla. Necítila jsem ten prvek strachu, který z něj Bess měla mít. Navíc mu pokaždé naletěla celkem hloupě na jeho manipulace, což bylo nepochopitelné, když se k ní přibližoval pořád stejným způsobem. V napínavých situacích pro mě chybělo napětí. Paní autorka je popisovala pořád stejně s jedinou výjimkou ve třetí části za války. Tam to bylo přesvědčivé. Jinak jsem dramatičnost situace vůbec z textu necítila.

Zdroj

Příběh sám byl velmi lyrický a popisy přírody nádherně zpracované. Promlouvala z něj láska a pokora paní autorky k přírodě a cítila jsem z textu dobro a úctu k životu, které vložila do postavy Bess. Toto byly pro mě nejlepší části knihy a díky morálním hodnotám a lidskosti, která v nich byla obsažena, stála kniha za to. Stejně dobře jako půvaby přírody dokázala paní autorka zpracovat i hrůzy války a lidskou stádovost a zaslepenost při honu na čarodějnice. Co se zpracování historických částí vyprávění týká, myslím, že paní autorka podala přesvědčivý obraz života v každém jednotlivém období.

Celkově to tedy pro knihu nevyznívá až tak špatně. Čtení mě bavilo a bylo příjemné. Paní autorka vládne čtivým stylem psaní a ačkoliv u postav se do hloubky příliš nezanořila, popisy v knize byly krásné. Avizovaná napínavost však vyzněla spíše do ztracena. Za přečtení však kniha stojí jako poklona lidskosti a dobrotě, kterou by v sobě mělo moderní čarodějnictví nést. Toto poselství v knize nechybělo a samo o sobě by stačilo na dobrý příběh. Zlo a temnota však paní autorce nejdou, kdyby toto v knize nebylo, vysloužila by si ode mě lepší hodnocení.

Nakladatelství Omega se opět vytáhlo co se zpracování knihy týká. Kniha láká už na první pohled přitažlivou obálkou, která zůstane stejná i po sundání přebalu. Vazba a papír jsou kvalitní a moje oblíbená všitá záložka je takový bonbonek navrch. K nějakým těm překlepům a chybám nakonec přece jen došlo i v této knize. Všimla jsem si jen tří, což mi ještě nepřipadá tak hrozné.

Milovníky fantasy literatury kniha spíš neokouzlí. Kdo by mohl nalézt v knize potěšení, jsou především čtenáři, kteří se zajímají o historickou literaturu pro ženy a ženské romány, případně knihy s tematikou čarodějnictví. Také by se mohla líbit ženám, které hledají příjemný příběh, ze kterého na ně dýchne dobro a pokoj a u kterého si budou moci pěkně odpočinout a možná se i zasnít.


Za poskytnutí recenzního výtisku moc děkuji nakladatelství Omega. Knížku seženete na stránkách nakladatele tady a nebo v síti knihkupectví Dobrovský zde.



6 komentářů:

Bilbovy knihy řekl(a)...

Já strašně dlouho přemýšlela, jestli do ní jít. Dle recenze je skvělá, ale stále se obávám, že bych se prostě nudila :/

Bláznivá máma řekl(a)...

Ač tohle nečtu moc pravidelně, tak se mi knížka líbila. Hlavně ten poslední příběh z války. Ten byl tak dokonale popsaný! Klidně bych mohla číst takový celý historický román.

Michaela Rubášová řekl(a)...

Pěkná recenze, Kačko. Souhlas, Omega celkem perlí! Já byla s knihou spokojená :-)

Kateřina Miklíková řekl(a)...

Děkuji všem za komentáře:
Bilbovy knihy: nudná určitě nebyla, ale vyloženě akční taky ne. Spíš příběh pro poklidné čtení, ale každému to prostě nevyhovuje.
Bláznivá máma: ten z války byl parádní. Taky bych si dokázala představit, že by se kniha odehrávala jen tam.
Michaela: děkuji moc. Já byla spokojená taky, i když jsem původně čekala něco malinko jiného.

Naprostá Knihomolka řekl(a)...

Skvělá recenze :) Já jsem se do ní konečně dneska pořádně pustila, a zatím jsem nadšená. Omega poslední dobou vydává samé poklady :)

Kateřina Miklíková řekl(a)...

Děkuji za přečtení a chválu. Omega má opravdu dobrý výběr. Poslední dobou čtu od nich víc a víc knih a docela hodně jich mám zaškrtnutých v edičáku.