„Bez lásky, bez Galy, bych nebyl Dalím. To je pravda, kterou nepřestanu křičet do světa, kterou nepřestanu žít. Je mou krví, mým kyslíkem.“
- Salvador Dalí
Autor: Carmen Domingo
Překlad: Jana Suchánková
Nakladatel: Metafora
Rok vydání: 2017
Počet stran: 304
Anotace:
Příběh nekonvenční ženy, která se v mládí vydala z rodného Ruska do Paříže, protože věřila ve svůj výjimečný osud i schopnost rozpoznat a rozvinout geniální talent muže vedle sebe. Vedl ji k tomu tarot, jehož výkladem se celý život řídila. I proto je román strukturovaný do 22 kapitol s názvy podle tarotových karet Velké arkány.
Ctižádostivá Elena Dimitrijevna Diakonovová, známá jako Gala Dalí, objevila po svatbě s budoucím avantgardním básníkem Paulem Éluardemkouzlo erotiky a sexu i to, že díky nim může druhého ovládat. Její ložnicí poté prošla dlouhá řada mužů, mimo jiné také německý expresionistický malíř Max Ernst. Lišili se od sebe jako noc a den, byli různého věku i původu, malíři, spisovatelé, šlechtici, plebejci, bohatí i chudí. Manželství pro ni bylo ze společenských i ekonomických důvodů nezbytné, na věrnosti nesešlo.
Ve chvíli, kdy potkala Salvadora Dalího, jednoho z budoucích velikánů moderního umění, okamžitě poznala, že její životní role je po jeho boku. Opustila muže a dceru a stala se nepostradatelnou inspirací a zásadním fenoménem při formování výjimečného umělce.
Můj názor:
Zvláštní je, že až do chvíle, než jsem objevila Galu Dalí v nabídce
recenzních výtisků, mě nikdy nenapadlo, že Salvador Dalí mohl mít taky ženu.
Jistě, že za každým slavným mužem stojí žena, jak se říká, ale málo kdo jí
přikládá jakýkoliv význam. Proto mě zaujala anotace knihy - žena, která je
múzou, inspirací, motorem a vášní. Žena, o které to prohlásí sám velký malíř.
Ještě se mi divíte, že jsem si chtěla knihu přečíst?
Gala, vlastním jménem Elena Ivanovna Diakonova, se narodila v Rusku.
Prý byla největší mrcha, jaká se v minulém století narodila. Její sexuální
apetit byl pověstný, záliba v mladých milencích také. Nebyla krásná, ale
přes to se stala Dalího Femme Fatale. Nemohl prý bez ní žít ani tvořit.
Těšila jsem se, až ji díky této knize poznám blíž.
Paní autorka mapuje Galin život od chvíle, kdy byla mladou, nemocnou dívkou
v léčebně ve Švýcarsku, kde poznala svého prvního manžela Paula Éluarda.
Léčili se oba s plicní chorobou a jejich vzájemný cit byl takový, že
přiměl Paula postavit se proti vůli rodiny a Galu si vzít. Gala zase opustila
Rusko a odjela za ním žít do Paříže. Je ale pravda, že u ní vedle lásky
převládala i obrovská ctižádost. Chtěla žít po boku mladého a úspěšného umělce.
Objevit v něm génia a hlavně zůstat v Evropě. Jejím prvním géniem se
stal právě mladý básník.
Po deseti letech s Paulem však potkala Salvadora
Dalího. Jestli do té doby její ctižádost a životní styl vyvolával pohoršení,
pak s Dalím nastala doslova smršť…
Gala popisovaná v knize byla zvláštním člověkem. Sebestředná,
sobecká, svým způsobem bezohledná. A já jí to nevyčítám. Byla taková a
nepřetvařovala se. Pokrytectví jí bylo cizí a taky jí bylo dost jedno, co si
myslí ostatní. Na druhou stranu mi byla někdy protivná nebo při nejmenším
nepříjemná. Takový pocit z lidí, kteří si razí svoji cestu, ať to stojí,
co to stojí, ale není nic divného. A Gala si šla za svým.
Ze začátku mi připadala jako zajímavá osobnost, jenže v průběhu čtení
jsem ji začala, mírně řečeno, nemít ráda. Ji i Salvadora. Oba byli skvělou
ukázkou naprosto nesnesitelných a nepochopitelných lidí. U něj se to ještě dalo
vysvětlit tím, že ho nic než umění nezajímalo a svazovala jej jeho psychická
"situace". Ona ale byla naprosto bezohledná mrcha. To, co se dalo v mládí
obdivovat jako schopnost jít si za svým, se ve stáří stalo neuvěřitelným
sobectvím. Nedokázala jsem ji za to obdivovat ani pro ni najít pochopení.
Nezachránilo to ani její obětování se pro Dalího, protože stejně, kdesi ve
skrytu duše, ho využívala jako všechny ostatní.
Navíc její přístup k ostatním
lidem byl opravdu divný. Na to, že je neustále obírala o peníze, jimi pohrdala
až příliš otevřeně. Když se jí hodili k využití, to je znala, ale jinak pro ni
byli břemenem, obzvlášť když by mohli oni něco potřebovat. Její přístup k sexu
a obecně tomuto typu vztahů nebudu zmiňovat už vůbec. Všechny využívala i zde.
Dělala si co chtěla bez ohledu na ostatní. Nejvíc mi vadil její přístup k
bývalému manželovi Paulovi - opět zcela neskrývané využívání, citová manipulace
a okrádání o peníze. A k její dceři - naprostý nezájem, lhostejnost až odpor.
Úplně jsem souhlasila s jedním ze členů pařížské surrealistické skupiny, panem
Bretonem, když řekl:
„Prostě ji nemám rád. Nemám tu Rusku rád. Nesnáším její způsob existence,
nesnáším, jak se na nás dívá, jak se k nám chová. Dokonce i když neříká
nic a celou dobu sedí na opačné straně sálu, nedokážu ji snést. Je v ní něco,
co mě odpuzuje – prostě jí nevěřím.“
Kvůli ní se mi příběh postupně četl špatně, až došlo na to, že poslední
třetinu už jsem četla jen proto, abych dočetla. Slibovaná fascinující žena
nebyla fascinující. Byla zlý, bezohledný a sobecký člověk. Nebýt toho, že se
vždy přilepila na nějakého muže, který stoupal nahoru a domanipulovala ho k
úspěchu, skončila by nejspíš jako prostitutka a brzo umřela na souchotě. Nelze ale popřít to, že Dalího opravdu inspirovala a objevuje se na velkém množství jeho děl. Možná takovou ženu k sobě potřeboval.
Pokud
na ní bylo něco zvláštního, úžasného a fascinujícího, nedokázala mi to paní
autorka předat. Co se však povedlo zachytit skvěle, byla Galina žízeň po životě
a nezdolná vášeň, která ji poháněla. Také bylo hodné uznání to, že se nebála
ani fyzické práce, nepohodlí a dokázala se poměrně lehce přizpůsobit i chudobě,
ve které museli nějaký čas s Dalím žít. Popisem špatných vlastností však byly
ty dobré úplně ztracené a v podstatě vyznívaly jako špatné. Číst knihu o
takových lidech není žádný kdoví jaký zážitek. Ačkoliv ze začátku jsem byla na
příběh zvědavá a přibližně do třetiny jsem četla s nadšením, lidé, o kterých
pojednával, mi ho úplně pokazili.
Musím ale říct, že jejich životní příběh byl zajímavý, žili v divoké době,
plné změn a novinek nejen v oblasti umění. Navíc se jedná svým způsobem o
příběh o zázemí a díle velmi slavného malíře, ale myslím, že mi bylo lépe, když
jsem příběh v pozadí neznala.
Styl psaní byl takový zvláštním způsobem suchý,
popisný a bez nějakých větších emocí. Paní autorka často opakovala některé
věci, které sice byly důležité, ale stačilo je říct jednou. Přesto byla kniha
čtivá a Galin příběh byl příběhem zajímavého a svým osobitým způsobem i naplněného
života, i když ne zrovna těmi věcmi, co by člověk očekával od ženy té doby.
Docela mě zaujala její záliba v tarotových kartách – podle karet Velké
Arkány jsou nazvány i jednotlivé kapitoly knihy a příběh jim překvapivě dobře
odpovídá.
Možná bych ocenila navíc i obrazovou přílohu. Jistě, že fotky lze dohledat
na internetu, ale pro knihu by to byl zajímavý prvek navíc.
Za sebe tedy knihu doporučit nemohu (či spíše tak napůl), ale jedná se jen o můj problém, ne o
vadu knihy, vyprávění nebo příběhu.
Čtení mi znepříjemnil můj postoj k chování a životnímu stylu
postav. Pokud vám toto nevadí a dokážete nesympatické postavy přijmout, nebo se
nad ně povznést, určitě najdete v příběhu spoustu zajímavých informací. Já jsem je našla taky. Odehrává se v meziválečném období, takže paní autorka nějaké ty historické
události také zmíní, i když spíše okrajově pro dokreslení příběhu.
Co je zajímavé
a lákavé je, je to, že jsem s hrdiny knihy stála u zrodu surrealismu a v knize
se mihlo docela dost známých jmen, včetně třeba Coco Chanel nebo Piccasa. Navíc
jsem se dozvěděla zajímavé podrobnosti o životě, díle a osobnosti Dalího. Už
kvůli tomu kniha za to stála.
Za poskytnutí recenzního výtisku moc děkuji nakladatelství Metafora. Knihu
si můžete pořídit zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat