Kruh

Opravdu chceme jeden o druhém vědět všechno, nebo je to na škodu? Máme ve světě sdílení informací ještě právo na tajemství a soukromí?

Autor: Dave Eggers
Překlad: Petr Eliáš
Nakladatel: Plus
Rok vydání: 2015
Počet stran: 416

Anotace:

Mae Hollandová získala práci v Circlu, nejsilnější internetové společnosti na světě, a nemůže uvěřit svému štěstí. Otevřely se jí tím nejen dveře do světa milých a pracovitých lidí, ale i sportovních klubů, skvělých restaurací a luxusu. Zaměstnanci Circlu používají nejmodernější technické vymoženosti, nosí nejkvalitnější oblečení, stojí u zrodu nových trendů a dokážou svými nápady a oddaností obrátit běh světových událostí k lepšímu. Navíc ve všech situacích drží pospolu a o každém svém kroku se informují na sociálních sítích. Mae tak víří v kruhu pracovních povinností, virtuálního přátelství, rostoucí sebedůvěry a stále větší zodpovědnosti a ani si nevšimne, jak se vzdaluje běžnému kontaktu s rodiči a přáteli… Opravdu chceme jeden o druhém vědět všechno, nebo je to na škodu? Máme ve světě sdílení informací ještě právo na tajemství a soukromí?

Můj názor:

Kruh.

Firma zaměřená na komunikaci a  moderní technologie. Pyšní se tím, že pod svojí střechou sdružuje vizionářské mozky. Ty nejlepší z mladých lidí, kteří makají dnem i nocí na skvělých vynálezech pro dobro lidstva. Žádný obor, kde lze něco inovovat, jim není cizí. Technika, komunikace, zdravotnictví, přírodní vědy, bezpečnost, dokonce i kultura je oblastí, ve které Kruh nešetří podporou. Pracovat v této firmě je vnímáno jako výsada a začátek skvělé kariéry.

Do této firmy se díky své kamarádce dostává i Mae. 

Od samého začátku je ohromená velikostí Kruhu a možnostmi, které jí nabízí. Je odhodlaná uspět, být nejlepší... Od prvního dne v práci je připravená nadchnout se pro cokoliv, co jí Kruh nabídne.

Je přidělena do oddělení zákaznické péče a ze začátku vypadá vše náročně – vše je hodnoceno a orientováno na maximální výkon, ale ona se odhodlaně pouští do práce. 

S úžasem a nadšením se zapojí do využívání firemních benefitů a do akcí, které probíhají v areálu Kruhu. Tam se seznamuje se záhadným mužem, který je pro ni přitažlivý, avšak nějak se nestihnou vzájemně představit. Při pátrání v databázích Kruhu i v jejich online zaznamenávání polohy všech "kruháčů" jej ale nemůže najít. Vypadá to, že v tak dokonale transparentní společnosti, kde ví každý o každém vše, může být přece jen někdo neviditelný...

Mae je naprosto příšerná postava. Slabá, důvěřivá, ovlivnitelná, samostatně nemyslící, toužící se zavděčit tak moc, že mění názory z minuty na minutu. Připadala mi i hloupá a naivní. Neschopná se zamyslet nad důsledky toho, co dělá. Neschopná přijmout jiný názor a životní styl než ten diktovaný Kruhem. Možná by mi jí mohlo být líto, kdyby tak lehkomyslně nezahazovala zrovna věci, na kterých mě záleží a které já považuji za jednu z velkých priorit. 

Takto svojí podstatou stála přesně proti té mojí a proto mi byla jako postava velmi nepříjemná a svým způsobem mi i vadilo o jejím životě číst a být svědkem jejích špatných rozhodnutí a toho, jak sebou nechává manipulovat. Pan autor ale bohužel přesně takovou nanynku do svého díla potřeboval a v tomto ohledu byla dobře napsaná. Na začátku z ní byl cítit takový slaboučký odpor vůči manipulaci nadřízených, ale ten se vždy rozplynul během pár minut. Na konci už z ní byla agresivní a pomatená prosazovatelka vyššího dobra, vnucovačka pozitivity a nekonečného sdílení a přátelství.

Jedno se ale panu autorovi musí nechat - ten vývoj postavy a její zfanatizování měl zmáknutý skvěle. Věřila jsem mu každé slovo.

Maina práce ve šmíráckém Kruhu a každodenní popisy života tam, byly pro mě naprosto nesnesitelné a zároveň fascinující. Zahrnovalo to absolutní ztrátu soukromí, nucené sdílení všeho – dokonce povinné! Účast na kdejaké pitomosti v Kruhu, povinná radost ze života a pozitivita a naprosto nesnesitelná, všudypřítomná průhlednost všeho a totální komunikace. Mae postupně ztrácela svoje soukromí, identitu – nutno ovšem říct, že ochotně a dobrovolně. Pokud se snad někdy nad něčím pozastavila, velmi rychle ji to přešlo.

Sebrali jí její koníčky a vláčeli je firemní sítí, aby všechno, čím ona je, mohli všichni lajkovat, srdíčkovat, komentovat… V každé chvíli všichni museli vědět kde je, co dělá, jak se cítí… musela se účastnit, musela být vidět. Bylo to strašné! Já osobně bych dala výpověď asi po prvních třech hodinách, kdy jí v rámci „úžasných služeb“ pro zaměstnance nahráli do firemního cloudu všechny soukromé databáze a informace o ní a dali je sdílet všem. Už toto bych nikdy nepřipustila. A přitom to byl jen začátek té hrůzy, která měla přijít. Tady jsem si zatím říkala jen: "To jako fakt si nechá líbit?". Křižování se a rozlévání svěcené vody proti zlu přišlo až později :)

Přitom na první pohled se zdál být Kruh skvělým zaměstnavatelem. Prezentoval se tak, že pro svoje zaměstnance dělá vše. Veškerou péči, možnosti, obchody, jídlo, lékařskou péči i pro rodinu - všechno dostupné... a všechno veřejné, sdílené, všem k nahlédnutí a komentářům. Bože to je strašné :)

Postupně a nenápadně však Kruh přebíral čím dál větší moc nad rostoucím okruhem lidí, začal prorůstat do dalších oblastí. Z firmy zaměřené původně na komunikaci se dostal do bezpečnosti, politiky, finančnictví, lékařství. A rostl a požíral a pohlcoval vše svobodné okolo.

Četla jsem hodně názorů, že čtenářům vadí popisy fungování technických vynálezů kruhu. Mně nevadily, i když jich bylo hodně a mohly se zdát zdlouhavé. Naopak. Jen ukazovali, kam jsou až lidi schopní zajít a jaké hrozné věci ještě považují za dobro. Tedy ono při určitém úhlu pohledu ty nápady, nebo alespoň některé z nich byly obhajitelné, například program pro bezpečnost dětí. Jenže na druhou stranu byly draze vykoupené, jak moc draze - no, to už musí posoudit každý dle svého. Hranice mezi dobrým a zlým (důležitostí sdílení informací a naprostou ztrátou soukromí) byla zde zatraceně tenká. 

Více než zmiňované popisy mně vadily ty neustálé pozitivní průpovídky a falešné přátelství. Všechno bylo super, paráda, skvělé. Všichni se chtěli do všeho zapojit, sdílet. Všechno, doslova všechno hned všichni věděli, komentovali – bylo to strašné. Hlavně to odsuzování a výčitky, nátlak, pokud sdílení někdo byť jen jednou zapomněl udělat – jednou Mae nenasdílela  s ostatními chvilku, kdy chtěla být sama a hned druhý den byla na koberečku u šéfa na porci motivačně-manipulujících keců. 

Na druhou stranu právě díky těmto řečem byl nádherně vidět postup manipulace, vlastně až téměř zfanatizování Mae. Nejdříve jí zaměstnali myšlenky na každou minutu a vteřinu, díky tomu nestíhala vlastně ani normálně myslet a žít, stala se závislou na hodnocení od druhých a nakonec zbyl jen Kruh. Bylo to strašné! Velmi nepříjemně reálné.

Nejdříve mě kniha moc nebavila. Říkala jsem si, že ji ani nedočtu, protože Mae mě neokouzlila a děj se zdál nic moc. Pak ale nastoupila do Kruhu a kniha na mě konečně začala působit. Začala mě rozčilovat! Jak příběh postupoval a já pronikala hloub do vizí a fungování Kruhu, objevovalo se mezi zaměstnanci čím dál více doslova zfanatizovaných jedinců. Byli mi nepříjemní. Naštěstí se ale pár normálních našlo - Maina rodina a její bývalý přítel. A dokonce kupodivu i několik jedinců v samotném Kruhu... 

Většina ostatních postav - zaměstnanců (kruháčů) snad ani nebyli lidé, jen zmanipulované trosky osobností zaseknuté v pozitívním a všeobjímajícím módu, spokojené ve svém zotročení, nadšeně ho vítající. Není nic horšího než číst, jak si vězeň dobrovolně nasazuje okovy a zamyká celu. No a pak tam byli ti, kteří tahali za nitky, vedení kruhu - vyčůranci a ambiciozní manipulátoři, toužící po vlivu a moci.

A ten konec! Husí kůži z něj jsem měla ještě několik hodin po dočtení a když se podívám okolo sebe v tramvaji na hlavy skloněné k chytrým telefonům...

Knihu lze brát jako důrazné varování, které ale stejně nikdo nebude poslouchat. Davy ženoucí se za svojí představou vyššího dobra a jediného správného přístupu k životu nikdy neuznají, že ne všichni si přejí žít stejně. A pak už zbývá jen ten malý krok od dobrovolnosti k donucení.  

Kniha bude určitě skvělým kouskem do sbírek milovníků orwelovitých příběhů. Při čtení vám budou vstávat vlasy hrůzou nad tím, co uvidíte na stránkách. Budete si klást otázku, jak to mohli dopustit, jak to mohli bez otázek přijmout? Nečte se úplně lehce, ale na konci pochopíte, jakou pecku jste měli v rukou a co vám ukázala.

Použité obrázky jsou plakáty k filmu The Circle, který byl ale hluboko pod úrovní knihy.