Harry Potter a prokleté dítě

Autor: Jack Thorne
Námět: J.K. Rowlingová, John Tiffany, Jack Thorne
Překlad: Petr Eliáš
Nakladatel: Albatros
Rok vydání: 2016
Počet stran: 407

Anotace:

Speciální vydání pracovního scénáře.
Harry Potter to nikdy neměl snadné a teď, jako přepracovaný zaměstnanec Ministerstva kouzel, manžel a otec tří školáků, to má ještě těžší.
Potýká se s minulostí, která nechce zůstat tam, kam patří, a jeho nejmladší syn Albus se mezitím musí prát s tíhou rodinného dědictví, o které nikdy nestál. Minulost a současnost se čím dál hrozivěji prolínají a otec i syn zjišťují nepříjemnou pravdu: temnota někdy vyvěrá z nečekaných míst. 
Divadelní hru Harry Potter a prokleté dítě na námět J.K. Rowlingové, Johna Tiffanyho a Jacka Thornea napsal Jack Thorne. Je osmým příběhem ze série o Harrym Potterovi a zároveň prvním, který se oficiálně dočkal divadelního zpracování.

Můj názor:

Dlouho jsem váhala, jestli si tuhle knihu přečíst. Pokušení vrátit se po dlouhé době do Bradavic bylo obrovské. Proti tomu stálo to, že se nejedná o klasickou knihu, ale o divadelní hru a že hlavním hrdinou nebude tak úplně HP. Rozhodla náhoda. Knihu jsem vyhrála, tak jsem se do ní pustila :).

Poučena ostatními recenzemi, které jsem četla, aby mi pomohly se rozhodnout, jsem si tak nějak oddělila tuhle divadelní hru od původního bradavického příběhu. A to bylo to nejlepší, co jsem mohla udělat. Pokud bych totiž počítala s tím, že to bude další bradavický příběh, byla bych nejspíš zklamaná. Takto jsem si užila něco nového, jiného, ale ne nutně horšího…

Zdroj

JEDNÁNÍ PRVNÍ  OBRAZ PRVNÍ

RYCHLOSHRNUTÍ DĚJE

Největší šok byl hned na začátku – Harrymu je 37 a má tři děti. Ne že bych to nevěděla, ale je to strašně nezvyklé. Harry byl vždy ten, kdo jel do Bradavic a najednou nejede on, ale jeho děti. Především jeho syn Albus Severus je tím, kdo je v příběhu ten hlavní. On a jeho nejlepší kamarád Scorpius, syn Draca Malfoye. Svoji roli v příběhu dostanou také obraceče času, touha napravit chyby v minulosti a jakési záhadné zlo, které hrdiny bude ohrožovat…

Nechci prozrazovat z děje vůbec nic dalšího, abych případně neznalým knihy nepokazila překvapení, takže se vrhnu rovnou na můj názor a pocity při čtení.

Zdroj

JEDNÁNÍ PRVNÍ  OBRAZ DRUHÝ

ZÁPLETKA A CO JÁ NA NI

Protože se jedná o divadelní scénář a ne ucelený příběh, běží v něm ze začátku všechno hrozně rychle. Dokonce až tak, že se na pár stranách přeskáče pár let. Je totiž potřeba se co nejrychleji dostat k jádru pudla – tedy k hlavní zápletce. Jak je už všeobecně známo, spočívá tato zápletka v cestování časem do minulosti. Vrátila jsem se k některým významným událostem z předchozí potterovské ságy a ani mi to moc nevadilo, i když se odehrávaly malinko jinak, než tomu bylo v původních knihách. Bylo to čtivé a bavilo mě to. Užila jsem si i takovou tu lehoučkou nostalgii, když jsem sledovala známé věci jinýma očima. Zápletka byla možná trochu překombinovaná, ale pochopitelná.

JEDNÁNÍ DRUHÉ  OBRAZ PRVNÍ

POSTAVY

Co mě trochu mrzelo, bylo to, že si mě doopravdy nedokázala získat žádná z postav. Asi to bylo tím chvatem, možná i tím, že jsem je z divadelního scénáře moc nepoznala. Prostě jsem to četla a na postavách mi moc nezáleželo. S výjimkou milovaného Snapea, ale toho jsem si stihla oblíbit už kdysi dávno. Často se setkávám s kritikou chování postavy Harryho, já na něm ale nenašla v podstatě žádný rozdíl. On byl trochu v depresi vždycky, teď ho jen trápí více dospělé starosti, které nemám problém pochopit a tedy s ním více méně soucítit. Dospělost ho prostě malinko semlela (koho občas ne) a stejně už si užil v životě dobrodružství až až, na trochu odpočinku a únavy životem má tak trochu nárok. Nezklamal v tom, že se dokázal v pravou chvíli vzchopit, jako vždycky. Většina lidí si oblíbila postavu Scorpiuse. Mě se ale zas tak výjimečný nezdál. Na to, že byl Malfoy byl sice až obdivuhodně kladný se smyslem pro to, co je správné, ale k mým favoritům se neřadí. Stojí prostě v zástupu s ostatními.

Zdroj

JEDNÁNÍ DRUHÉ  OBRAZ DRUHÝ

ZAMYŠLENÍ NAD POSTAVAMI V DIVADLE

Nevím, nakolik je možné v divadelním scénáři zachytit život a osobnost postav, na to jsou ostatně později herci, aby s tím něco udělali. Sama nemám se čtením scénářů dost velké zkušenosti. Ale například takový Shakespeare měl úžasné postavy i v divadelních hrách…

Od Prokletého dítěte nelze očekávat totéž co od klasické knihy – není to klasická kniha, je to pouze scénář. Život, projev a osobnost mohou postavám vdechnout pouze herci na jevišti. Ve scénáři je čtenář pravděpodobně nedocení. Tak jako se to stalo mě.

Stejně tak příběh bez jeviště vyzní plytce, nezajímavě a překombinovaně. Divadelní hru je prostě potřeba vidět…

JEDNÁNÍ TŘETÍ OBRAZ PRVNÍ

OČ V PŘÍBĚHU ŠLO A CO MI PŘINESL

Příběh se zabýval z velké části vztahy mezi postavami Harryho a jeho syna. Harry si nepřipadá jako dobrý táta a neumí si s otcovstvím moc poradit. Albus mu to svým přístupem moc neusnadňuje, podědil po něm totiž jeho lehce bolestínský rys a tak se s tím oba perou, jak dovedou. 

Svým prožíváním dokážou překvapit i jiné postavy v knize, například takový Draco Malfoy. Přes to, že ho jeho arogance, pro něj tak typická, neopustila, dokázal si mě získat svou láskou k manželce a synovi.

Další celkem zásadní věcí je Albusovo hledání místa v životě a touha vystoupit ze stínu slavného otce. Potřeba existovat jen sám za sebe, odlišit se a vést si svůj život vlastním směrem. Takový ten typický vzdor dětí proti rodičům a nezměrná kritičnost jejich osob k tomu hledání se prostě patří. Albusovi to nijak neusnadňovalo okolí, protože v něm vidělo Potterova nepovedeného zmijozelského synka a ne toho, kým Albus skutečně byl nebo kým by být jednou mohl.

Postavám je často vyčítána jejich velká odlišnost od původních postav – inu, děj se odehrává o devatenáct let později. Kdo z nás zůstane po takové době stejný jako v dětství a dospívání? Navzdory všem zkušenostem, zážitkům. Nikdo! Lidi se mění.

A co se týká toho zla, které ve správné potterovce musí útočit plnou silou, to bylo tady opravdu dobré. Líbilo se mi, jak postupuje pěkně nenápadně a v skrytu, taktizuje a vyčkává, intrikuje, manipuluje a nakonec udeří plnou silou. Paráda!

Jen mi nebylo jasné, kdo byl vlastně tím prokletým dítětem. Po dočtení mám tři kandidáty na tento čestný titul a svým způsobem by to šlo říct o všech třech.

Zdroj

JEDNÁNÍ TŘETÍ  OBRAZ DRUHÝ

SHRNUTÍ NÁZORU A DOPORUČENÍ

Pokud bych měla vše shrnout: nelituji, že jsem si knihu přečetla a určitě bych to doporučila každému fanouškovi potterovek. Pokud nebude očekávat to stejné jako od knih, bude pravděpodobně spokojen. Já si ji určitě přečtu znova, protože příběh svoje kvality má. 

Na druhou stranu, kdybych měla za knihu zaplatit bez koruny pětistovku – což je její cena v knihkupectví, nestála by mi za ty peníze. 

Je škoda, že Prokleté dítě nebylo sepsáno jako klasická kniha. Myslím, že by za to stálo a mělo by i v uceleném příběhu co nabídnout. Raději bych každopádně viděla, kdyby se případného psaní chopila opět paní Rowlingová.